KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | Tomio Okamura se nám zase parádně rozjel. Má nový slogan: „Ukrajincům už ani halíř!“ Na první pohled jde o nehorázný nesmysl – na rozdíl od imigrantů z Afriky a Asie, kteří přicházejí do západních zemí, totiž u nás většina ukrajinských uprchlíků pracuje. Ve skutečnost už dnes živí oni nás, ne my je. Přesto není radno podceňovat politický potenciál této lži. Cílí totiž na vášně, ne na rozum.
Snad každý si pamatuje volby v roce 2017. Vláda sice odmítla přerozdělovací kvóty a nelegálních imigrantů u nás bylo jen „pár“. Přesto na tomto pseudoproblému vyrobila SPD kampaň, která jí vynesla slušných 10,64 procenta a 22 mandátů. S Piráty se dělila o post třetí nejsilnější strany v Poslanecké sněmovně. Tomio Okamura totiž patří mezi ty demagogy, kteří umějí šikovně hrát na strunu jedné z nejsilnějších emocí – strachu. Běženci u nás vůbec nemuseli být, stačila jen obava, že by jich „mohly“ přijít zástupy.
Právě před tímto scénářem čeští politici varovali v Bruselu. Když nám většina členských zemí chtěla vnutit migrační kvóty, říkali, že tento krok oslabí demokraty, posílí extremisty a vyvolá nenávist k Evropské unii. Přesně to se stalo, a to bez ohledu na to, že vláda odmítla nařízení plnit a raději riskovala vysoké pokuty. Už sám fakt, že se nám něčím takovým vyhrožovalo, vzbudil v mnoha občanech velké obavy, s nimiž pak uměli dobře pracovat především Andrej Babiš a Tomio Okamura.
Hnutí ANO nepřebralo voliče ČSSD jen tím, že vedlo kampaň směrem k seniorům. Chléb se začal lámat ve chvíli, kdy korektní a slušný Bohuslav Sobotka odmítl získávat body na migrační krizi. Jako premiér se sice postavil jasně proti kvótám, ale tím, kdo tento imperativ prodal, se stal Babiš – tomu se povedlo vyvolat v sympatizantech levice pocit, že předseda sociálních demokratů je příliš „slabý“, nebo dokonce že je „vítač“ (což nebyla pravda). Až pak se zhouply křivky preferencí ve prospěch oligarchy.
Strach má velké uši, které naslouchají demagogům
Za výsledky hlasování v roce 2017 jednoznačně stojí migrační vlna, chybné řešení ze strany EU a málo razantní vystupování demokratů vůči veřejnosti. V duchu lidového rčení „kdo mlčí, souhlasí“ to byly ANO a SPD, které „řvaly“ a staly se tak jasnými beneficienty krize.
Může se něco takového opakovat s Ukrajinci? Byť na rozdíl od těch, kteří tenkrát přišli do Evropy, nezvyšují míru kriminality, ale naopak výkon ekonomiky? Bohužel může. Tenkrát jsme si také mysleli, že když tu migranti nejsou, nelze na tématu vytřískat politické body…
Přihraje Okamurovi jeho křik hlasy znovu? Vypadá to jako nesmysl. On sám celou dobu říkal, že běžence z nám kulturně blízkého prostředí přijmout lze, a pokud se zaměstnají a nestanou se bezpečnostní hrozbou, nic proti nim nemá.
Nuže – máme tu uprchlíky, kteří jsou nám podobní, jak jen mohou být, makají jako šrouby a jejich zločinnost je do této doby spíše o něco nižší než u Čechů. Jak by tedy z Ukrajinců mohl pro SPD plynout nějaký prospěch? Ale ono to jde. Chce to jen hroší kůži a schopnost bezostyšně lhát.
Předseda SPD sází na to, že oslovuje lidi ovládané strachem, kteří se příliš nezabývají rozumovými úvahami. Ukáže jim („pravdivou“) tabulku s nárůstem celkového počtu trestných činů Ukrajinců v ČR (inu aby ne, když už jich celkově máme na šest set tisíc) – jenže zároveň zamlčí, že se míra zločinnosti (tedy počet vražd, znásilnění či krádeží „per capita“) nikterak nezvyšuje. A operuje zásadně pouze s výdaji na sociální dávky, nikoli už s příjmy, které plynou do veřejných rozpočtů od zhruba 120 tisíc pracujících uprchlíků.
Za tu dobu, co s námi žijí, Ukrajinci prokázali, že nejsou nebezpeční. Ať už ti, kteří k nám přišli za prací ještě před válkou, tak i nynější uprchlíci. Zato převážně muslimští imigranti z Afriky či Blízkého a Středního východu zaplavující západní země mají mnohonásobně vyšší míru zločinnosti než jejich původní obyvatelé, a přestože jsou v menšině, jsou mnohde zodpovědní za většinu závažných trestných činů. Přitom když česká dívka půjde tančit s Ukrajincem, nehrozí jí od něj znásilnění nijak více než od jejího krajana.
Populisté a demagogové ovšem umějí využít ojedinělých spektakulárních zločinů, které logicky vzruší a vyděsí veřejnost svou brutalitou. A přesně to dělá i Okamura – dobře totiž ví, že konkrétní hrůza působí hlouběji a silněji než suché statistiky.
To samé platí u jeho dokola omílaných sociálních dávek. Jistě – každý si může přečíst, kolik uprchlíci dostávají třeba na příspěvcích na bydlení, které je dnes nedostupně drahé i pro řadu Čechů. A mnohé to naštve. Jenže už nevidí, že bez pracovních sil z Ukrajiny by zbylo méně i na domácí.
