KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) opět vytáhla do boje za zvýšení minimální mzdy, která podle odborářů dnes nestačí na důstojný život. Odboráři ale nechtěně, či možná záměrně zamlčují, že vyšší minimální mzda rozhodně není tím, co by rozhodovalo o důstojné a spravedlivé odměně za práci. Třeba sousední Rakousko žádnou minimální mzdu nemá a Německo ji zavedlo až v roce 2015. Oba příklady dokazují, že pokud chtějí čeští odboráři skutečně posílit mzdové a jiné podmínky zaměstnanců v Česku, měli by svou pozornost možná zaměřit na jiné věci než na zvyšování nejmenších možných platů.
V Česku se při debatě o minimální mzdě často používá příklad Německa, kde tamní vláda před dvěma dny rozhodla o tom, že se minimální mzda v zemi zvedne během příštích dvou let ze současných 12 EUR na 12,82 EUR za hodinu. V přepočtu na koruny by tak německý zaměstnanec neměl brát méně než 300 korun za hodinu, což je zhruba třikrát větší částka, než jakou dnes zaručují české zákony. Přesto ale německé odbory s tímto navýšením nesouhlasí a žádají ještě vyšší růst.
Podle německých médií je to od roku 2015, kdy byl v Německu institut minimální mzdy zaveden, vůbec nejostřejší spor svého druhu, dříve se odbory dokázaly bez větších problémů se zaměstnavateli a vládou dohodnout. V mezidobí se ale ukázalo, že právě boj o co nejvyšší minimální mzdu se může stát pro odbory velkou příležitostí se zviditelnit a dokázat členům, že se skutečně zasazují o jejich práva. A tak se stala debata o nejnižších možných platech široce medializovanou záležitostí.
Otázkou ale zůstává, nakolik je právě výše minimální mzdy zásadním sociálním tématem, zasluhujícím si prvořadou pozornost. Sousední Rakousko žádnou minimální mzdu nemá, a přesto se určitě nedá říci, že by postavení zdejších zaměstnanců na pracovním trhu bylo horší než v Německu nebo Česku. Je tomu možná právě naopak. A to z prostého důvodu.
