KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Sedmdesát tisíc aktivních případů do konce září. Tolik nemocných s covidem očekávají v černém scénáři statistici ministerstva zdravotnictví. Představuje to více než dvanáctinásobný růst za jediný měsíc. Ale premiér Babiš se chová, jako by se ho to netýkalo. Ví vůbec, že této zemi jeho vinou hrozí kolaps? Nebo už je tak odtržen od reality, že čte pouze výstupy svého PR týmu? Jenže „Čau lidi!“ na virus nezabírá…
Podívejme se, co střízlivý odhad Vojtěchových lidí znamená v praxi. Nejde zdaleka „jen“ o to, že za 30 dní se z necelých šesti tisíc nemocných stane sedmdesát tisíc. Na každého pozitivně testovaného připadá v průměru nejméně pět dalších, kteří musí do karantény. Neboli na konci září tu dle vládních expertů může být na čtyři sta tisíc lidí mimo práci či službu. Co to udělá s ekonomikou? A co se zdravotnictvím, sociální péčí a záchranným systémem?
Víme, že mezi nakaženými a nuceně umístěnými do izolace bývají nadreprezentovány právě ty nejpotřebnější profese: lékaři, zdravotní sestry, policisté, hasiči, sociální pracovníci… Možná budeme mít dost lůžek, jak nás uklidňují Babiš s Vojtěchem. Ale nemusíme mít personál, který je bude obsluhovat. Velký výpadek přitom nezachrání ani armáda, která může nasadit tři, maximálně čtyři tisíce lidí. V Itálii umíralo na jaře tak velké množství nemocných právě proto, že chyběli zdravotníci.
Je tu i další věc. Italové ve vrcholných fázích epidemie museli v podstatě vzdát starost o seniory. Chyběly kapacity, staří lidé měli malou šanci přežít, nešlo je zachránit. Je vrcholem nikoli cynismu, ale snad už naprosté ignorance, že před volbami sice premiér pošle důchodcům pár roušek, ale zcela zanedbá starost o to, aby se epidemie, která právě je nejvíce ohrožuje, nešířila exponenciálním tempem. Přitom je na hlasech voličů skupiny 60+ totálně závislý, tvoří až 80 % jeho elektorátu.
