KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Druhá vlna se na nás řítí! Koronavirus přináší souvislosti, které – zdá se – nikdo neočekával, ačkoliv se domnívám, že tu někde musí existovat jakýsi mechanismus, dozajista placený z daní a speciálně určený k tomu, aby neočekávanost vylučoval. Podle všeho by to mohl být stát, o žádném jiném podobném mechanismu nevím. Potíž ovšem je, že stát by měl být hlavním nástrojem řešení problému, zatím se však v našem podání jeví spíše součástí.
Pokusme se o stručný výčet tří vybraných specifik, která tato situace obnáší.
1. Monotématická změna právního řádu
Od 1. ledna letošního roku do začátku pandemie (vezměme za rozhodné datum 12. 3., kdy vláda vyhlásila nouzový stav) bylo ve Sbírce zákonů publikováno 68 položek, z nichž 15 mělo povahu vyjádření moci zákonodárné. Od rozhodného data do 16. 9. do Sbírky přibyla 301 položka, z toho 74 zákonů. Nejméně 144 položky (nejrůznějších legislativních forem) se přímo vztahují ke koronavirové (a s ní souvisící ekonomické, sociální a kulturní) krizi. Bylo-li zapotřebí tak masivní monotématické normotvorné činnosti (která ovšem zahrnuje i řadu binárních případů „přijmeme – zrušíme“), je zřejmé, že zákonodárství ani exekutivní právotvorba nebyly na takovou situaci prakticky vůbec připraveny. To přirozeně evokuje otázku, na jaké další případy ještě nejsme připraveni (sucho, záplavy, mrazy, hraboši, komáři, kyberpandemie, terorismus, extremismus, energetické black-outy, hypermigrace et cetera).
