KOMENTÁŘ MARTIN SCHMARCZ | Byl komunistický režim totalitní? Především byl tyranský. Zničil politické i ekonomické svobody, byl nedemokratický a antikapitalistický, a proto v něm jedinec neměl žádná práva. Tohle je zásadní zkušenost, kterou musíme umět předat nové generaci. Jinak hrozí, že se diktatura bude v nějaké podobě opakovat. A je úplně jedno, jak si ji pojmenujeme.
Podstata reálného socialismu spočívala v kolektivismu. Komunistická strana měla monopol na moc, média, výrobní prostředky a finanční zdroje, jen s jejím svolením jste se mohli dostat do funkcí, a to nejen politických, ale také ekonomických. Kdo chtěl třeba kandidovat mimo Národní frontu, riskoval vězení i smrt. Neexistovala akademická svoboda, na vysoké školy dohlíželi dosazení papaláši, bádání se kontrolovalo a omezovalo. Dohled se týkal i zájmových sdružení, od tělocvičných, přes motoristické po svaz zahrádkářů.
Komunistická totalita vám lezla i do soukromí a do ložnic. Rodiče nabádali děti, aby ve škole neříkaly, o čem se mluví doma, jinak hrozily problémy. Odborářské kolektivy probíraly třeba i rozvody a nevěry. Uliční výbor nedal studentovi doporučení na vysokou školu, když se otec a matka „neangažovali“, nebo třeba podle mínění místních soudruhů měli „špatnou pověst“. Míra těchto zásahů do intimní sféry a buzerace se lišila podle místa a povah lidí, ale podstatné je, že byla vůbec možná a režimem podporovaná.
Někomu vadí nazývat „reálný socialismus“ totalitou? Dobře, tak mu říkejme „svinstvo“. A dělejme všechno pro to, aby se nic z řečeného už nevrátilo – nikdy. Možná se tohle špatně vysvětluje lidem, kteří se narodili až po pádu komunismu, popřípadě v roce 1989 chodili do školky. Ale musí se nám to podařit. Přesto (nebo spíše právě) proto, že hlavním problémem mladých jsou dnes klimatické změny, nikoli bolševismus. Ostatně mou generaci také trápilo, jak nás omezuje komunistický režim, ne hrůzy války a nacismu.
Lidská zkušenost je neocenitelná a svoboda nedělitelná. Špatná podstata nacismu spočívala v tom samém jako u komunismu: v totálním podřízení jedince a jeho svobody panovačné kolektivistické ideologii. Může se to stát znovu? Bohužel může. V podstatě ve jménu čehokoli, kvůli čemu budeme ochotni obětovat svá individuální práva. Například svobodu projevu kvůli zamezení šíření dezinformací. Svobodu myšlení kvůli politické korektnosti. Svobodu podnikat kvůli změnám klimatu.
