KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Žádný krutovládce snad ještě nikdy neponížil český národ tak, jako někteří čeští politici bojující proti takzvané dvojí kvalitě potravin. Kvůli podobným snahám mají Češi v EU zcela právem pověst národa „ubulenců“, kteří si místo sebevědomého vystupování chtějí svá práva vyplakat.
V případě tolik diskutované dvojí kvality potravin jde totiž přes veškerá politická prohlášení o jednoduchá fakta. Některé firmy prodávají své konzervy, limonády, cukrovinky a další zboží v různých evropských zemích pod jednou značkou, ale s různým složením. V oříškové pomazánce prodávané v Belgii je více mléka, než když výrobce zdánlivě identickou značku nabízí v Česku. Dánský „lančmít“ obsahuje víc masa než stejně označený výrobek na českém trhu, někde mražená pizza obsahuje sýr, jinde jen sýrové náhražky a tak dále.
Údaje o tom, které firmy se touto obchodní filozofií řídí, jsou ale známé a byly mnohokrát zveřejněné. Teď se nabízí otázka, co s těmito informacemi udělá spotřebitel. Určitě se najde hodně lidí, kteří se podobnými „prkotinami“ vůbec nechtějí zabývat a prostě nakupují to, co jim chutná, a hlavně to, na co mají peníze. Pak ale existuje druhá skupina, která je důslednější a řekne si: „Pozor na ně. Jestli někdo propaguje svou značku, která vlastně žádnou originální značkou není, protože existuje v několika podobách, co si na nás vymyslí příště?“ A v supermarketu kvůli „ztrátě důvěry“ sáhnou raději po potravině, jejíž výrobce se drží hesla: originál (tedy značka) je jen jeden.
