KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Evropská unie má v posledních letech potíže. Vážné potíže: tzv. řeckou krizi, uprchlickou krizi, brexit a covid-19, abych jmenoval alespoň některé. Ve všech těchto případech se ukázalo, že Evropská komise i EU jako celek nejsou dostatečně akceschopné a že míra jejich sebereflexe je výrazně limitovaná. Kromě toho má EU viditelný problém se svou identitou. Projekt integrace se zkrátka ocitl ve zlomovém bodě. Aby toho ale nebylo málo, rozhodla se část unie jít do války se „zlobivými“ zeměmi ze střední Evropy, především s Maďarskem premiéra Orbána. Arogantní výrok nizozemského ministerského předsedy Rutteho o tom, že Maďarsko bude muset padnout na kolena, je jedna z nejhorších zpráv o situaci v EU za poslední roky.
O co přesně se jedná? Dlouholetý maďarský premiér Viktor Mihály Orbán, který je z pohledu některých evropských lídrů na „černé listině“ už dlouho (kvůli přístupu k uprchlické krizi, kvůli tlaku na opoziční novináře, kvůli údajnému budování (proto-)autoritativního státu...), prosadil zákon, jenž zakazuje šíření materiálů zobrazujících homosexualitu či změnu pohlaví mezi osobami mladšími osmnácti let. Bouře odporu, která se proti tomu zejména v západní Evropě, kde je dnes LGBT+ téma jedním z nejcitlivějších, zdvihla, byla a je vskutku mimořádná. Podle kritiků je to homofobní a diskriminační norma, podle Orbána pouhá úprava ohledně sexuální výchovy chránící práva dětí.
Zřejmě nejdále z evropských politiků zašel už zmíněný nizozemský premiér Mark Rutte, který na adresu Maďarů řekl: „Dlouhodobým cílem je srazit Maďarsko v této záležitosti na kolena“ („The long-term aim is to bring Hungary to its knees on this issue“). A to je to, oč tu běží.
Jakkoli se to stoupencům práv LGBT+ nebude líbit, v daném sporu ve skutečnosti o tuto minoritu, která si po mém soudu zaslouží respekt a rovnoprávnost, vlastně nejde. Problém je, při veškeré vážnosti, jež tomuto tématu náleží, mnohem zásadnější. Jedná se o to, že ministerský předseda Orbán (v čele vlády v letech 1998–2002 a od 2010), jenž ve své zemi opakovaně vyhrává volby, podepsal zákon, který, zdá se, konvenuje nemalé části obyvatel. Druhá část občanů s ním nesouhlasí, stejně jako většina vedoucích představitelů zemí EU.
Až doposud je všechno „v pořádku“, EU dosud není zdaleka unifikovaná natolik, aby měli všichni její lídři stejné či velmi podobné názory, představy a cíle. Naprosto v pořádku je rovněž to, že stane-li se v některé členské zemi něco, s čím ostatní nesouhlasí, dají to bez rozpaků najevo a jsou (někdy i ostře kritičtí. Způsob, jakým se vyjádřil Mark Rutte, je nicméně skandální, a navíc, což je ještě vážnější, tupý a kontraproduktivní.
