KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Jednoho mám odnepaměti rád a druhý mě vždy nechával lhostejným a spíš mě svým způsobem iritoval. Oba se teď dočkali ve Velké Británii mimořádné satisfakce. Kevin Spacey a Nigel Farage.
Ten první je geniální herec, známý ze seriálu Dům z karet anebo z filmů Obvyklí podezřelí či Americká krása; druhý je politik, jenž se do značné míry zasadil o odchod Velké Británie z Evropské unie.
Zatímco ve druhém případě šlo zdánlivě „jen“ o osobní spor vlivného „politika na penzi“ s bankou, ve druhém se jednalo bez nadsázky o život. Oba muži své spory vyhráli a jejich vítězství má – a ještě bude mít – velký význam nejen pro ně samotné, ale i pro západní svět.
Kauza Kevin Spacey
Jak už to bývá, můj text je, přinejmenším v prvním případě, poněkud osobní. Kromě již zmíněného seriálu Dům z karet (House of Cards; 2013–2018) a filmů Americká krása (American Beauty; 1999) či Obvyklí podezřelí (The Usual Suspects; 1995) si budu Kevina Spaceyho navždy pamatovat jako policajta Jacka Vincennese z vynikající kriminálky režiséra Curtise Hansona L.A. – Přísně tajné (L. A. Confidential; 1997), jednoho z nejlepších amerických retro filmů vůbec. Doba, kdy jsem film viděl, pro mě nebyla jednoduchá a Spaceyho protřelý, lehce zkorumpovaný, ale v zásadě schopný policista a slušný chlap, ke mně promlouval mnohem víc, než tušil.
Spaceyho herectví nebylo nikdy okázalé (žádný Jack Nicholson, s dovolením), ale spíš intimní, byť byl schopen pozoruhodných, takřka neuvěřitelných proměn, například ve filmu Sedm (Se7en či Seven; 1995) Davida Finchera nebo v již zmíněném Domu z karet, který většina mých přátel a známých sledovala hlavně kvůli němu. Dva Oskary, zlatý glóbus a cena BAFTA byly zaslouženou odměnou pro muže, jenž fascinoval publikum jako málokterý jiný a jenž navíc působil mimořádně civilně a sympaticky. Jako by ani nepatřil mezi globální Stars…
Na podzim 2017 ale přišel šok v podobě obvinění ze sexuálního obtěžování, k němuž mělo dojít před třiceti lety, a vzápětí následovala další a další, často od mužů; Spacey totiž přiznal, že ačkoli udržoval vztahy se ženami i s muži, cítí se být gay.
Vzhledem k tomu, že aféra propukla uprostřed kampaně #MeToo, jíž padli za oběť, zaslouženě i nezaslouženě, mnozí prominenti (seznam by byl delší než tento text), uspořádala média na Kevina Spaceyho doslova hon, k němuž se přidali i vlivní producenti, režiséři a velká studia, takže se jeho herecká kariéra ocitla rázem v troskách. Spacey se choval po celou dobu štvanice důstojně. Odmítal, že byl sexuálním predátorem, a pokud připustil nevhodné chování (jehož si po tolika letech nebyl, jak říkal, vědom), litoval ho a „obětem“ se omlouval.
Kromě Spojených států jej na základě udání obvinila ze sexuálního napadení i britská policie a leccos nasvědčovalo tomu, že by herec mohl skončit za mřížemi. Jenže! V roce 2022 Kevin Spacey nejprve vyhrál soud v New Yorku a před dvěma dny jej všech obvinění zbavil také soudní dvůr v Londýně.
Televizní záběry, fotografie a kresby dojatého, plačícího Spaceyho, jenž se dočkal ohromující satisfakce, prolétly snad všemi světovými médii. Komentář stíhá komentář a většina lidí, kteří měli a mají rádi jeho i jeho práci, mu to nejspíš ze srdce přeje.
Progresivistické a radikálně feministické úderky jsou zčásti „znechucené“, zčásti dokonce „vyděšené“, neschopné strávit rozhodnutí soudu, a proto tvrdí, že soud pouze „neprokázal vinu“, tj. „nepodařilo se mu prokázat“, že se Kevin Spacey obvinění dopustil a že je sexuálním predátorem, jako tvrdí jeho „oběti“.
