KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | Vladimir Putin po třech měsících opět zatřásl vedením armády, když minulý týden do čela nepovedené invaze na Ukrajinu jmenoval jejího spoluautora, generála Valerije Gerasimova, který přes deset let plní roli náčelníka generálního štábu. Jeho předchůdce na postu velitele invaze, generál Sergej Surovikin, se bude války účastnit dál v roli Gerasimovova zástupce.
Surovikin převzal velení invaze v říjnu po úspěšné ukrajinské protiofenzivě na severovýchodě, ve které Ukrajinci osvobodili tisíce čtverečních kilometrů území. Podle vojenských analytiků jeho jmenováním do čela ruských sil na Ukrajině skončilo nejhorší období zcela neintegrovaného přístupu ruské armády k operacím, což byl zatím jeden z hlavních důvodů katastrofálního výkonu ruských vojsk na bojišti.
Surovikin dokázal Kreml přesvědčit ke stažení z neubránitelných pozic za Dněprem v Chersonu a provést spořádaný ústup přes tento mohutný tok za ukrajinského tlaku, což je jeden z nejtěžších druhů misí, které mohou polní velitelé zažít. Pod jeho vedením přešla ruská armáda do defenzivy a začala mobilizaci, aby doplnila a stabilizovala děravé obranné linie, což se jí povedlo, byť za cenu značných ztrát.
Už jako vrchní velitel ruských sil v Sýrii si Surovikin vysloužil pověst nemilosrdného řezníka, používajícího plošného bombardování civilních cílů jako své primární zbraně. Tuto strategii prosadil v zimě také na Ukrajině a přišel s vlnami raketových útoků a útoků íránskými sebevražednými drony, se záměrem ochromit ukrajinskou energetickou síť a kritickou infrastrukturu. To má za cíl jednak tlačit na politické vedení Ukrajiny a Západ a také ztížit organizaci ukrajinské armádě, dokud Rusko nestihne vycvičit a vyzbrojit tu polovinu z 300 tisíc mobilizovaných, kteří neodjeli obratem mrznout a umírat na frontu.
