Není to poprvé a nejspíš ani naposledy. O čem je řeč? O ničem jiném než o tom, že se Evropě před pár dny dostalo ze Spojených států velmi vážného varování. Kromě bývalé hlavy státu Donalda Trumpa, který se tím, že podpora Ukrajiny ve válce s Ruskem není jeho prioritou, netají dlouhodobě, se v podobném duchu vyjádřil i druhý vážný kandidát republikánů na prezidenta – floridský guvernér Ron DeSantis. Vzhledem k tomu, že většina Evropanů vnímá ruský útok na Ukrajinu i jako útok na sebe, by je neměla slova předních amerických politiků nechat v klidu.
Zejména vyjádření DeSantise mělo na „starém kontinentě“ velkou publicitu, včetně České republiky. Na sociálních sítích to guvernér schytal zleva i zprava jednak za to, že je „úplný idiot“, který z „floridského písečku“ vůbec nerozumí mezinárodním vztahům a vážnosti „ruského nebezpečí“, jednak za to, že „nadbíhá Rusku“ a „nechápe význam a důležitost transatlantického partnerství“. To vše jak slušnou, kultivovanou formou, tak – pro sociální sítě příznačně – s patřičnými vulgarismy.
Ron DeSantis si ani jedno, ani druhé nepřečte, a i kdyby, byl by mu názor Evropanů celkem fuk; o ně, tedy o nás, mu totiž v zásadě vůbec nejde. U amerických republikánů to ostatně není nic nového ani překvapivého.
Stručné dějiny amerického izolacionismu
Ponecháme-li stranou „staré časy“ před občanskou válkou mezi Severem a Jihem (1861–1865), následná léta tzv. „rekonstrukce Jihu“ (1865–1877) a dobu zrození moderních USA v dnešním slova smyslu (1877–1914/17), nebyl americký izolacionismus, zejména vůči Evropě, respektive snaha domluvit se, v časech studené války (1945/46/47–1989/91), primárně se Sovětským svazem, zase až tak výjimečný. Pojďme si proto, než se zase vrátíme k Trumpovi a DeSantisovi, „dějiny amerického izolacionismu“ alespoň ve stručnosti připomenout.
Když v létě 1914 vypukla v Evropě první světová válka, zůstaly Spojené státy neutrální a i jakkoli „srdcem“ stála většina jejich obyvatel při tzv. Dohodě (Entente Powers – Velká Británie, Francie, Rusko a od roku 1915 Itálie), obchodovaly čile prakticky se všemi válčícími státy. Prezident Woodrow Wilson, usilující o obhajobu křesla v Bílém domě, šel ještě na podzim 1916 do voleb s heslem „Mír a prosperita“ (Peace and Prosperity).
Teprve útoky německých ponorek na neutrální plavidla (včetně těch amerických), potopení britské lodi Lusitania (při němž zahynulo téměř sto třicet amerických občanů) a intrika s Mexikem proti Washingtonu (tzv. Zimmermannův telegram) přivedly USA na jaře 1917 do války proti centrálním či ústředním mocnostem, tj. proti Německu, Rakousku-Uhersku a jejich spojencům a k následujícímu vítězství.
