KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Ministr financí Zbyněk Stanjura připravuje zvýšení DPH na pivo v restauracích. Podle něj není žádný důvod k tomu, aby měl tento druh alkoholu, v Česku považovaný za národní nápoj, nějaké daňové úlevy. Zajímavé ale je, že o zrušení obřích daňových a dalších privilegií moravských a českých vinařů se v souvislosti s připravovanou daňovou reformou vůbec nemluví. Výrobci vína totiž v Česku představují už dlouho jakousi nedotknutelnou kastu, která odsává ze státního rozpočtu stovky milionů a odolává opakovaným pokusům na tom něco změnit. Vítejte v zemi, kde chudí pivaři dotují bohaté vinaře.
Jestli zůstává Česká republika v něčem opravdu celosvětově proslulá, pak je to bezpochyby výroba piva, a to bez ohledu na turbulence v českém pivovarnickém průmyslu. Odpovídá tomu i fakt, že takřka třetina v Česku vyrobeného piva se vyveze do zahraničí a vedle aut je tak zejména tradiční český ležák nejvýznamnějším českým vývozním artiklem. Dalo by tedy očekávat, že podobně jako Francie podporuje finančně i marketingově pověst země jako světové vinařské velmoci, bude Česko podporovat své pivovarnictví (byť s tím asi bojovníci proti alkoholismu nebudou souhlasit).
Jenže v Česku se děje něco, nad čím zůstává rozum stát. Zatímco výroba světoznámého českého piva vlastně takřka žádnou přímou státní podporu nemá, stát každoročně investuje stovky milionů korun do výroby vína, které při vší úctě k umu zejména moravských vinařů žádným velkým exportním potenciálem nedisponuje. Takřka všechno víno, které se v Čechách a na Moravě vyrobí, se také v republice vypije.
I přes tento nízký exportní potenciál (čest výjimkám) stát vinařství masivně podporuje jak daňovými výhodami, tak dotacemi ze státního rozpočtu. Tou nejdůležitější výhodou vinařů je fakt, že se z vína v Česku na rozdíl od piva neplatí spotřební daň. Přitom její zavedení by podle Daniela Prokopa z Národní ekonomické rady vlády (NERV) mohlo přinést do státní kasy ročně 2 až 5 miliard korun.
Štědrá podpora vinařství
Vedle daňových úlev ale vinaři v Česku využívají i řadu dotací a státních podpor. Marketingovou organizaci vinařů, tedy Vinařský fond, sanuje stát každoročně stejnou částkou, jakou do ní vloží samotní vinaři, v posledních letech to bývá kolem 40 milionů korun za rok. Vyplývá to z údajů, které INFO.CZ získalo na vyžádání z ministerstva zemědělství. K tomu mohou výrobci a pěstitelé vína využívat i řadu jiných dotačních programů v celkovém objemu stovek milionů korun.
O tom, jak velkou pozornost věnuje Česko jako pivovarnická velmoc výrobě vína, svědčí i další paradoxní fakt. V zemi, která je celosvětově proslulá výrobou piva a kde pivo přináší do státního rozpočtu miliardy, nemá ministerstvo zemědělství žádnou speciální sekci, zabývající se pivním marketingem a podporou pivovarnictví navenek. Zato má ale speciální „oddělení vína“.
Dovede si někdo představit, že by Francie investovala stovky milionů do podpory domácí výroby a spotřeby francouzského piva, zatímco víno by nechala úplně být? Přesto se přesně tohle (jen v opačném gardu) děje v Česku.
