KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Nestojíme o půjčky, dejte nám cash, nechte nás s ním dělat, co se nám zlíbí, ale hlavně ať neplatíme žádné dluhy.“ Taková v kostce byla česká pozice na evropském summitu o sedmiletém rozpočtu a rozdělení balíku 20 bilionů korun z fondu obnovy. Nic moc. Přitom jsme mohli stát na straně morálních i faktických vítězů, jimiž tentokrát nebyli Němci a Francouzi, ale „spořivé“ státy.
Právě skončené jednání Evropské rady vstoupí do historie jako jedno z nejdelších. Zapíše se do ní však i tím, jak úspěšně na něm lobbovaly sice nevelké, ale v argumentaci velmi přesvědčivé země, známé jako „šetrná čtyřka“. Nizozemsku, Švédsku, Rakousku a Dánsku se povedlo v balíku 750 miliard euro, které si EU půjčí, významně snížit objem přímých grantů, které musejí splatit všechny členské země společně a převést je na půjčky, za jejichž splácení odpovídá každý dlužící stát sám.
Původně se mělo 500 miliard euro rozdělit přímo formou dotací, což by navýšilo běžný evropský rozpočet ve výši jednoho bilionu eur o polovinu. Nakonec jde o 390 miliard. To jsou peníze, které bude unie, tedy my všichni, vracet věřitelům. Snížení o 110 miliard je významné, protože o tolik se zvýší suma, jejíž vrácení bude na těch, kdo si půjčí. Celkem půjde o 360 miliard, zatímco původně měly mít dlužnické státy na svých bedrech jen 250 miliard euro. Samozřejmě, pokud nabízené půjčky vyčerpají.
Měli bychom zatleskat. Tedy ti z nás, kdo si myslíme, že je lepší se nezadlužovat. Alespoň částečně totiž zvítězila spořivost nad marnivostí. Podruhé ať zatleskají ti, kteří odmítají vizi EU, v níž je vše předem nalinkováno a malí na slovo poslouchají velké. Ze zmíněné „spořivé čtyřky“ má pouze Nizozemsko více obyvatel než Česko, něco přes 17 milionů. Švédsko má o 400 tisíc méně než my, Rakousko obývá necelých devět milionů obyvatel, Dánsko necelých šest milionů a Finsko, jež je podpořilo, pět a půl milionu lidí.
