KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Odcházejícího šéfa Škody Auto Bernharda Maiera jsem měl možnost mnohokrát poznat osobně. Jednou dokonce na večeři, kdy několika vybraným jedincům jako hlavní „chod“ servíroval ještě nedokončený model Kodiaq. Když jsme jej fotili na obálku týdeníku Euro, neváhal kvůli tomu na moment zastavit jednu z linek. Oproti jeho předchůdci Winfriedu Vahlandovi to byl obrovský rozdíl.
Zatímco Vahland byl nesnesitelně puntičkářský, nechával se striktně oslovovat „herr professor“ a úzkostlivě se držel korporátních pravidel, Maier byl lidský. Kdekoliv jste ho zastavili, většinou si vás dobře pamatoval a dokázal se neformálně bavit. Nebál se zaujmout názor, což je v automobilovém průmyslu stále vzácnější, protože i tam byznys z velké části vystřídala ideologie.
Právě tohle všechno z něj dělalo „škodováka“ srdcem i duší, což ho paradoxně stálo funkci. Mluvil jsem s mnoha zaměstnanci a manažery mladoboleslavské automobilky, přičemž většina z nich se domnívá, že právě úspěch jej nakonec stál místo. Tady je korektní říct, že Maierovi skutečně končila smlouva, ale na druhou stranu Škoda Auto pravděpodobně neměla úspěšnějšího šéfa. Z hlediska chodu firmy, prodejů a koneckonců i z pohledu zaměstnanců odcházejícímu šéfovi není mnoho co vytknout.
