V minulém komentáři jsem psal o vrcholící ruské ofenzivě, kterou vede náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov za užití nedostatečně vycvičeného a vybaveného personálu a staršího vybavení ze strategických rezerv. Tato ofenziva výrazně vyčerpala ruské útočné schopnosti, ale nepředstavuje zjevně vyčerpání celé ruské armády do bodu, kdy by bezprostředně hrozilo její zhroucení.
Zraky celého západního světa se teď o to víc upínají k ohlášené jarní ofenzivě Ukrajiny proti Rusům. Ukrajinská armáda má za sebou urputnou zimní obranu a zároveň období masivní mobilizace a regenerace, kterou nutně potřebovala po zachycení ruské invaze, což znamenalo citelné ztráty. Regenerace znamená tež absorpci západní materiální pomoci a relevantní výcvik, který někteří ukrajinští vojáci podstupovali na území zemí NATO.
Klíčovými faktory pro ofenzivu budou:
- úroveň výcviku
- obrněná mobilita
- dělostřelectvo
- komunikace
- velení a morálka
Právě na úrovni výcviku bude záležet mnohé, ukrajinská i ruská armáda jsou z velké části složeny z mobilizovaných vojáků. Pokud máte vojáky s minimálním výcvikem, je snazší bránit se než útočit, což ostatně potvrzují zkušenosti obou stran.
Ukrajinská armáda rozhodně není celá složená z jednotek vycvičených a operujících po západním způsobu, naopak většinu těchto nejlepších jednotek válka již silně opotřebovala a mnoho starších důstojníků zejména z řad rezervistů změnu „štábní kultury“ nevstřebalo a funguje po sovětském způsobu.
Ani ruská, ani ukrajinská armáda dnes nejsou tím, čím byly na začátku války. Ruské síly se však stále budou moci spolehnout na početní výhodu a pro Ukrajinu bude nesmírně obtížně vygenerovat dostatek sil k vytvoření místní převahy. Aby překonali kvantitu, budou se muset vysoce spoléhat na kvalitu, kterou by měly přinést vyspělé západní systémy.
Otázkou ale zůstává, zda skutečně kvalitních západních systémů bude dostatek, zda budou dodány včas a zda se podaří překonat nesmírné logistické obtíže spojené s užíváním tolika rozličných druhů techniky.
Navíc zdaleka ne všechna materiální pomoc Ukrajině ze Západu sestává z nové techniky, naopak se většinou jednalo o techniku již zastaralou (ovšem v klíčových případech stále znamenající převahu nad rezervní technikou z ruských skladů) a její dodání zdržovalo uvedení vozidel do bojeschopného stavu. Podle slov vrchního velitele amerických sil v Evropě generála Christophera Cavoliho však Ukrajina už má téměř všechna bojová vozidla, která jí spojenci slíbili a je na ofenzivu materiálně dobře připravená.
Další klíčovou otázkou bude dělostřelecká munice. Podle kvalifikovaných odhadů Ukrajina každý den vypálí až 5 000 dělostřeleckých granátů, což se v době míru rovná objednávkám menší evropské země za celý rok. Právě dostatek dělostřeleckých granátů a neakceschopnost Evropy v navýšení produkce byly dlouhodobě jedněmi z největších překážek, ale pro potřeby této ofenzivy má mít podle amerických představitelů Ukrajina granátů dost, takže pravděpodobně došlo k masivní “infuzi” ze západních skladů v momentě, kdy se EU ke společným nákupům teprve rozhoupává.
