KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Tak to konečně přišlo, Boris Johnson dnes rezignoval na post šéfa Konzervativní strany, což mimo jiné znamená, že jakmile bude zvolen jeho nástupce, stane se i novým ministerským předsedou. Skončily tak poměrně divoké tři johnsonovské roky, na které budou Britové dlouho vzpomínat, a také, zbytečně brzy, jedna fascinující politická kariéra. Kdo se stane Johnsonovým nástupcem, zatím nevíme, kandidátů bude ale jistě nespočet. Jasné není ani to, jak se změní britská domácí a zahraniční politika. Jednu věc si ale predikovat troufnu, a sice tu, že na předčasné parlamentní volby v dohledné době nedojde.
O tom, že se konec Johnsonova vládnutí dost možná blíží, jsem psal v INFO.CZ hned několikrát, například v dubnu, kdy jsem svůj text končil slovy, že „představa o jeho nenahraditelnosti (pro konzervativce) je zkrátka ta tam“, a současně jsem poprvé připustil, „že torye do příštích General Election, ať už budou kdykoli, povede někdo jiný“. Po třech měsících plných napětí a politických i osobních dramat na Borise Johnsona přece jen došlo. Poté, co jeho vládu tento týden opustili dva z nejvlivnějších členů – ministr financí Rishi Sunak a ministr zdravotnictví Sajid Javid, který je rovněž bývalým ministrem financí a vnitra, a poté, co následovaly další rezignace, bylo zjevné, že Downing Street číslo 10 bude mít brzy nového nájemníka.
Nad Johnsonem se smrákalo již od té doby, co se provalilo, že se v sídle premiéra zhusta nedodržovala přísná proticovidová opatření, která jeho vláda ordinovala „obyčejným Britům“, a kdyby nedošlo k ruské agresi na Ukrajinu, skončil by v čele vlády zřejmě mnohem dříve. Válka na Ukrajině ale premiéra dočasně zachránila, neboť se stal, pokud jde o podporu Ukrajiny, bez jakéhokoli přehánění, lídrem západní Evropy a dost možná celého Západu. „Zaříznout“ Borise Johnsona v takové situaci se zdálo „poněkud nešťastné“ i řadě těch toryů, kteří mu jinak nemohli přijít na jméno, a proto také ustál nedávné hlasování členů poslaneckého klubu své strany, byť s podstatně těsnějším výsledkem, než se čekalo.
Posledním „hřebíčkem do rakve“ byl pro Johnsona fakt, že na funkci zástupce hlavního whipa toryů v Dolní sněmovně jmenoval Christophera Pinchera, který již v té době čelil obvinění ze sexuálního napadení. Johnson při obhajobě svého kroku znovu, po kolikáté už, lhal a tentokrát to mělo, právě proto, že tak činil znovu a znovu, fatální následky. Třebaže ještě ve středu řekl, že rezignovat nebude, ukázal se nakonec tlak zevnitř strany tak silný, že mu ani „rváč a bojovník par excellence“ jako on neodolal. Konzervativci tak budou mít nového šéfa a Spojené království nového ministerského předsedu.
