Německo je zemí, která v některých ohledech může sloužit jako modelový příklad pro úvahy o povinném očkování proti covidu. Dnešní německá spolková země Bavorsko byla totiž vůbec první na světě, v níž se v předminulém století začalo povinně očkovat. Na druhou stranu ale současní antvaxeři srovnávají tlak na vakcinaci s nacistickým útlakem vůči Židům. Jak to bylo doopravdy? Pohled do německých dějin přináší z hlediska povinné vakcinace některá, možná velmi překvapivá zjištění.
Předplatné INFO.CZ
Získejte veškerý obsah INFO.CZ. Plné verze podcastů včetně videa a slevy na knihy.
Jedna věc je ale jistá. Přesně 26. srpna 1807 se Bavorsko (tehdy nově vzniklá samostatná země) stalo prvním státem světa, který uzákonil povinnost očkování proti pravým neštovicím. V roce 1871 pak ke stejné povinnosti přistoupilo říšským zákonem i celé tehdejší Německo.
Kancléře Otto von Bismarcka k tomuto rozhodnutí přiměla těžká epidemie pravých neštovic, při níž v roce 1871 zemřelo kolem 180 000 lidí. Dokonce i na odlehlých zemědělských farmách vznikla „očkovací centra“ a těm, kdo své děti odmítli nechat očkovat, hrozily vysoké pokuty, vězení, nebo dokonce i nucené očkování.
K tak tvrdému postupu vedla bavorskou a později německou vládu „krutost“ viru pravých neštovic, který v 19. století zuřil ve velké části Evropy a zabíjel bez milosti tisíce dětí i dospělých. Říšský zákon z roku 1874 tak stanovil, že každé německé dítě musí dostat první dávku vakcíny, známé už od roku 1798, hned v prvním roce života, další pak ve dvanácti letech.
Podobně jako v případě dnešní koronavirové pandemie se však také rozhořel spor o to, do jaké míry může stát rozhodovat o veřejném zdraví a „těle“ každého jednotlivého občana. „V Reichstagu probíhala stejně tvrdá debata jako ve společnosti. Téma očkování bylo vždy vysoce politické“, napsal německý historik o specialista na dějiny vakcinace Malte Thießen v knize vydané před pěti lety.
Kolem roku 1910 bylo podle něj v Německu v několika oficiálních sdruženích a spolcích organizováno kolem 300 000 odpůrců vakcinace. Spolky „antivaxerů“ organizovaly demonstrace a vydávaly vlastní, „antivakcinační“ noviny. Stejně jako dnes byly ale motivy boje proti očkování různé.
Očkování jako prostředek antisemitismu
Někteří se cítili ohroženi už samotným postupem státu, který se „vlamuje“ do jejich svobody rozhodovat o svém zdraví, další už tehdy uvěřili řadě konspiračních teorií o možných vedlejších účincích vakcíny. Spor měl ale někdy i výrazně nacionální charakter, svou roli hrály i antisemitské motivy. Antivaxeři už tehdy šířili teorie o „židovském spiknutí“ a „otravě německého národního těla“.
