Robert Huneš je ředitelem Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích a zároveň prezidentem Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče. V rozhovoru pro INFO.CZ popisuje, jak může současná pandemie koronaviru ovlivnit mezigenerační vztahy i změnit pohled lidí na konec života. A říká: smrt jsme vytěsnili ze života, přemýšlejme o ní víc a jinak!
Strach ze současné pandemie ovlivňuje neustále aktualizovaná statistika úmrtnosti. Někteří odborníci zase argumentují tím, že například na chřipku zemře ročně v Česku mnohem víc lidí. Jak čísla o počtu mrtvých hodnotíte vy, který se se smrtí setkáváte prakticky každý den?
Pochopitelně, že v porovnání s mnoha jinými nemocemi a nákazami je počet zemřelých na nákazu koronavirem relativně nízký. To je pravda. Na druhou stranu jsou současné celosvětové obavy z koronaviru pochopitelné, protože se jedná o úplně novou hrozbu. A ta vždycky v historii vyvolávala i nové obavy.
Každý ze svého okolí zná někoho, kdo zemřel na rakovinu, cévní mozkovou příhodu, na infarkt nebo třeba nepřežil chřipku. To jsou hrozby, které známe, naučili jsme se s nimi žít, umíme si na ně takzvaně sáhnout. Koronavirus je něco, na co si zatím sáhnout neumíme. Je to takový druh tmy, která v nás vyvolává strach. Není to nic neobvyklého.
