Jablka z Íránu, broskve a vejce z Turecka a granátová jablíčka z egyptských keřů. Trh v milionovém hlavním městě iráckého Kurdistánu Abrílu, je zrcadlem blízkovýchodního propojení, lokální globalizace. Nabízené cigarety z Jižní Koreje, oblečení z Číny a investice z Ruska obrázek zásadního propojení území s okolním světem jenom podtrhují. Tyto každodenní projevy volného obchodu však paradoxně již brzy mohou vzít za své - a na vině je referendum o vyhlášení samostatnosti. Pokud by Kurdové po velmi hlasitém „Ano“ v referendu opravdu k formálnímu vyhlášení nezávislosti na Iráku přikročili, okolní státy, zejména Turecko s Irákem, by jejich ekonomiku patrně nechali vykrvácet.
Výsledky kurdského referenda jsou jednoznačné. Necelých 92 procent z 3,5 milionu hlasujících Kurdů si přeje vytvoření vlastního státu. Výsledek plebiscitu není zarážející, národ po svém státu touží od konce první světové války, přičemž intenzitu této touhy ještě umocnila zvěrstva Saddáma Husajna, který Kurdy systematicky likvidoval chemickými zbraněmi - zahynulo jich během jeho hrůzovlády na 200 tisíc. Ztotožnění se s jejich snem není problém, jsou to politické a ekonomické implikace, které činí skutečně nezávislý Kurdistán neprůchozím. Alespoň prozatím.
