SVĚTOVÉ EPIDEMIE | Zatímco dnes čelíme koronavirové pandemii, před sto lety, konkrétně od ledna 1918 do prosince 1920, se světem přehnala jako ničivá smršť pandemie tzv. španělské chřipky. Stalo se tak v době, kdy se vlády jednotlivých zemí složitě vyrovnávaly s drastickými dopady první světové války, včetně hospodářské recese, jež byla dána mimo jiné komplikacemi spojenými s přechodem válečné ekonomiky na mírovou. Následky byly zdrcující: zatímco první světové válce padlo na bojištích za oběť přes deset milionů mužů, pandemická nákaza si vyžádala celé desítky milionů obětí, nejvyšší odhady se blíží až stům milionům mrtvých.
Kde se děsivá pandemie vzala, jaký měla průběh a důsledky? Pokud jde o její počátky, o její ohniska, existuje hned několik hypotéz. Jako nejpravděpodobnější se jeví čínský původ španělské chřipky, odkud se nákaza podle některých odborníků rozšířila nejprve do Spojených států amerických a poté dále do Evropy. Podle jiné hypotézy vše začalo ve vojenském táboře v americkém Kansasu, odkud se nákaza ještě v roce 1917 dostala do dalších amerických vojenských základen i mimo ně (především na východní pobřeží USA včetně New Yorku) i mimo americký kontinent. Podle třetí hypotézy mohlo vše začít přímo v Evropě, konkrétně v britském vojenském lazaretu, respektive ve vojenské nemocnici ve francouzském Étaples, jež se nacházela v blízkosti tzv. západní fronty.
Pro všechny případy nicméně platí, že se jednalo o zmutovaný dravý ptačí virus, přenesený na prasata a nejspíš i na další zvířata a poté do lidské populace. Důležitým, dost možná klíčovým faktorem, jenž měl podíl na vysoké úmrtnosti španělské chřipky, byl tzv. efekt cytokinové bouře, což znamená, že virus vyvolával mimořádně silnou imunitní reakci organismu, která zcela vyčerpala tělo pacienta, a to nemělo sílu bránit se nemoci.
