Kostky jsou vrženy, dokonáno jest! Na sto padesát tisíc členů Konzervativní strany ve Velké Británii se ve volbě mezi potenciálně třetí ženou či prvním příslušníkem národnostní menšiny v premiérském úřadě rozhodlo poměrem 57 % ku 43 % pro ženský element a fakticky tak katapultovalo ministryni zahraničí Liz Truss do Downing Street No. 10.
Několikatýdenní, zpočátku velmi ostrá kampaň, při níž se uchazeči o uvolněný „trůn“ po „sesazeném“ Borisi Johnsonovi nezdráhali prát nejšpinavější partajní prádlo přímo na očích veřejnosti, tak dosáhla svého konce. Vedení země se konečně může vrátit do pevných rukou a začít se věnovat reálným politickým problémům, jichž na novou premiérku čeká opravdu mnoho.
Na běžnou letní „okurkovou sezónu“ nebývale zvýšený mediální zájem však zřejmě neopadne, neboť již tak zvířené debaty o tom, zdali se Liz Truss bude podobat svým dvěma předchůdkyním (Margareth Thatcher a Therese May), jistě naberou na nové intenzitě.
Komentátoři upozorňují na některé podobnosti s „železnou lady“, praporečnicí konzervativní revoluce 80. let a vítězkou nad komunismem, o níž její zastánci stále hovoří prostě jako o Maggie.
Čeká tedy Spojené království thatcherismus 21. století, nebo se britští političtí komentátoři nechávají ve snaze zapomenout na reálné problémy země příliš unést?
Předem nutno podotknout, že případné obvinění ze senzacechtivosti tisku není úplně fér, neboť Truss několikrát sama podobné diskuze podněcovala – například když ostentativně volila podobný šatník jako Thatcher, nechávala se fotografovat s vojenskou technikou v pozadí, či dle osob pohybujících se v jejím okolí uměle prohlubovala svůj hlas, aby se stal výraznějším, stejně jako tak kdysi na radu mediálních odborníků údajně činila i Maggie.
Nebyla by to první změna, kterou Truss ve svém životě prošla. Tato ostře působící žena se narodila v Oxfordu do rodiny zdravotní sestry a profesora matematiky a nutno říci, že tamní socialisticky orientované prostředí ji výrazně ovlivnilo. Na tom nic nezměnilo ani časté stěhovaní prakticky po celé Británii.
Liz zahájila svá univerzitní studia jako činná politická aktivistka a příslušnice mladé odnože Liberálních demokratů s občasně dosti progresivními názory – svého času například hlasitě zastávala zrušení monarchie a příklon k republikanismu. V kontextu doby se nejednalo o ojedinělý obrázek.
V první polovině 90. let po vnitrostranickém puči (Konzervativci v nich bohužel mají slušnou praxi), který odstavil Thatcher po dlouhých jedenácti letech a třech výrazných volebních vítězstvích od moci, zápolila nová vláda Johna Majora s rekordně rostoucí inflací, zvyšujícími se úrokovými sazbami, hospodářskou stagnací a nestabilitou libry na světových trzích. Havlovými slovy „země nevzkvétala“ a všeobecný skepticismus vybízel k formulaci všelijakých alternativních úvah, jimž se rázem dostávalo sluchu (podobnost se současnou situací čistě náhodná). Výsledkem byl nástup „nové Labour“ Tonyho Blaira.
