Španělsko má za sebou složité období. Šéf doposud opozičních lidovců (PP) Alberto Núñez Feijóo sice svoji stranu přivedl v předčasných parlamentních volbách k vítězství, vzhledem k výsledku nedávných regionálních voleb, jenž přivedl socialistického (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze k rozhodnutí tyto volby vypsat, to ale je vítězství překvapivě nepřesvědčivé – ani s pravicovým uskupením Vox nebude Feijóo moci sestavit většinový kabinet. Na většinu zřejmě nedosáhne ani socialista Sánchez, a Španělsko tak pravděpodobně brzy čekají ještě jedny volby. Po výsledku těch nedělních si jejich výsledek troufne odhadnout jenom málokdo; země je hluboce rozdělená a není žádný důvod k tomu předpokládat, že se to v krátké době změní.
Výhra – nevýhra a přijatelnější prohra, než se čekalo
Zatímco Lidová strana (Partido Popular; PP) ve volbách získala 33,05 % a 136 mandátů (tj. o 47 více než naposledy), což je cosi na způsob klausovské „výhry – nevýhry“, socialisté (Partido Socialista Obrero Español; PSOE) obdrželi 31,70 % a 122 sněmovních křesel (oproti předchozím volbám o 2 více), což je mnohem více, než po debaklu v regionálních volbách čekali. Vzhledem k tomu, že (jak se u nás často píše „krajně“) pravicový Vox získal jen 12,39 % (a tedy o 19 mandátů méně než v posledních volbách) a levicová platforma SUMAR, v jejíž čele stojí druhá vicepremiérka a ministryně práce Yolanda Díaz(ová), 12,31 % (což znamená 31 křesel), bude sestavení funkční vlády (i s pomocí některé z malých, těžko čitelných, byť spíše k levici inklinujících stran) možné jen stěží.
Zatímco lidovci se bezprostředně po volbách chovají vcelku rozumně, mimo jiné i proto, že Španělsko začalo od 1. července předsedat Evropské unii, jeden z největších evropských progresivistů, cancelistů a wokeistů Sánchez mluví o tom, že ve skutečnosti vyhrál on, respektive levice, že cesta, kterou nastoupil, bude pokračovat a že v žádném případě nebude tolerovat menšinovou vládu Lidové strany. Král Filip VI. nabídne navzdory tomuto postoji pověření sestavit vládu skutečnému vítězi, tedy Feijóovi, a teprve v případě, že by nabídku nepřijal, by se obrátil na Sáncheze. Jak budou jednání probíhat, jak jsem už naznačil, nikdo neví, obě strany jsou ale odhodlány neustoupit za žádnou cenu a podpora kterékoli z miniaturních stran může být tak „drahá“, že si ji ani jedna strana nebude moci dovolit. Další volby se tak jeví jako téměř nevyhnutelné.
