Ty snímky obletěly snad celý svět! Hloučky nešťastně působících obyvatel centrální Číny procházejících se po svazích vysychajícího koryta řeky Jang-c’-ťiang a prohlížející si trupy obchodních i výletních lodí, které se kvůli nedostatečné hloubce vody jen líně povalují na zbytcích hladiny, pevně připoutané k molu. Že by takto mohla vypadat scenérie jinak nejdelšího a nejmohutnějšího toku asijského kontinentu, by ještě před několik lety očekával málokdo.
Taková však byla realita posledních měsíců, nesoucích se ve znamení vlny bezprecedentních veder, která „království středu“ nemilosrdně spalovala celé léto, přičemž kromě očividných environmentálních potíží rovněž vzbuzovala rozsáhlé obavy o udržitelnost čínského hospodářského zázraku a postavení Číny jako budoucí světové supervelmoci. Mnohým došlo, že se zřejmě nejednalo o ojedinělý jev a v sázce by mohl být nejenom osud rudého draka a jeho komunistického vedení, ale rovněž stabilita celé globální ekonomiky.
Toto doslova „žhavé téma“ totiž přichází v době, kdy by Čína dle představ svého zřejmě již doživotního prezidenta a generálního tajemníka Komunistické strany Číny (KSČ) v jedné osobě, Si Ťin-pchinga, měla naplno zúročit čtyři dekády hospodářského rozmachu, jež ji přetvořily ze zbídačené agrární země v druhou největší ekonomiku světa s globálními mocenskými ambicemi. Jejich naplnění, spočívající mimo jiné i v soutěži o světové prvenství se Spojenými státy, měly být zasvěceny následující roky.
Ostatně Si již od XVIII. sjezdu KSČ v roce 2012 věnoval velké množství energie propagaci ambiciózního plánu velkého „oživení čínského národa“ pomocí zhmotnění tzv. čínského snu (podobnost s rčením o „americkém snu“ samozřejmě čistě náhodná) o vybudování „harmonické socialistické moderní společnosti“ do roku 2049. Tedy do 100. výročí vítězství Maových komunistů nad Čankajškovými nacionalistickými vojsky v nemilosrdné občanské válce, jenž znamenalo „zrudnutí“ Číny a rovněž položilo základ dodnes trvajícího sporu o mezinárodní postavení Tchaj-wanu.
