„Nebezpečná hra ve Westminsteru, která připomíná Hru o trůny“ – zhruba takto popsal pro vysílání BBC Radio 4 současnou turbulentní situaci v britské politice arcibiskup z Yorku, hned po arcibiskupovi z Canterbury nejvýše postavený hodnostář Church of England. Jeho slova rezonovala éterem a získala si nemalý ohlas, navzdory tomu, jak kontroverzně mohla znít.
(AKTUALIZACE 24. 10. v 15:05: Novým lídrem konzervativců a premiérem, který nastoupí po Liz Trussové, bude Rishi Sunak. Penny Mordauntová ze stranického souboje odstoupila.)
Velká Británie sice představuje zemi, kde se nejvyšší církevní představitelé vcelku běžně k veřejnému dění vyjadřují (ostatně dvacet šest církevních představitelů – dva zmínění arcibiskupové spolu s dvaceti čtyřmi biskupy – tvoří jako tzv. „Lords Spirituals“ nedílnou součást Sněmovny lordů, nevolené horní komory britského parlamentu), každopádně srovnání dění uvnitř Konzervativní strany s krvavou knižní a seriálovou fantasy sérií působilo vskutku tvrdě.
Zvláště když k nim arcibiskup ještě připojil konstatování, že politická elita země si řeší své vnitřní spory na úkor krizí ohrožených komunit, s nimiž se on jako duchovní ve své pastýřské službě setkává a cítí se tak být jejich reprezentantem.
Řeč je samozřejmě o hlubokém rozkolu v nové vládě premiérky Liz Truss, který ve čtvrtek vyústil v její rezignaci a spustil tak nový závod o křeslo šéfa Konzervativců a nového „nájemníka“ Downing Street No. 10. Především však naplno odhalil dva sebezničující trendy, které stranu jako stín provázejí již několik dekád.
V poválečné Británii, jež se dlouze vzpamatovávala z německého bombardování a vysokých válečných výdajů, kolovalo rčení o neomylném „gentlemanovi z Whitehallu“, vládním úředníkovi, jenž ví lépe než sami obyvatelé, co tito ke svému štěstí a blahobytu potřebují.
Přestože se tento jev vázal především k Labouristům premiéra Clementa Attleeho a jimi nastartovanému programu sociálních reforem, jeho opakování si Velká Británie prožila i v posledních týdnech pod taktovkou konzervativní premiérky Liz Truss. Ta se totiž po vítězství nad Rishi Sunakem ve vnitrostranickém hlasování o nástupnictví po svrženém Borisi Johnsonovi rozhodla naordinovat celé zemi výraznou liberálně-tržní medicínu. A to přesto, že ji před tím varovala nejenom část starších spolustraníků, ale i finanční a akademické kruhy.
Premiérka však pevně přesvědčena o své pravdě ohlásila rozsáhlý program daňových škrtů, za nějž by se jistě nemusela stydět ani Margaret Thatcher, její předchůdkyně v úřadě a neskrývaný vzor. Osekání se přitom nemělo týkat jenom sociálních odvodů, plateb na podporu zelené energie či korporátních daní (bylo rozhodnuto zvrátit jejich plánované zvýšení), ale rovněž v současné nelehké době i natolik kontroverzních oblastí, jaké představuje snížení daňových odvodů pro Brity s nejvyšší úrovní příjmů v rámci systému progresivního zdanění.
