Medvídek Pú pohodlně sedí lehce rozvalen za stolem a se samolibým úsměvem, značícím absolutní spokojenost, sleduje okolí. Vše se zdá jít jako na drátkách, jeho plán vychází. Pouze zubem času omšelý Íjáček kazí dokonalost celé scény, věrné Prasátko jej však již promptně odvádí pryč. Soucitné poklepání na rameno rozmrzelému Tygříkovi zůstane téměř nepovšimnuto… Přesně takto vypadá meme, který se objevil na sociálních sítích po XX. sjezdu Komunistické strany Číny (KSČ), aby karikoval prakticky jediné výraznější drama celého tohoto monstrózního partajního orchestru.
Inspiraci pro něj nepochybně představoval jiný, téměř deset let starý meme z návštěvy čerstvě zvoleného generálního tajemníka KSČ a prezidenta Si Ťin-pchinga v kalifornském resortu Sunnylands, kde se setkal s Barackem Obamou.
Fotografie hlav dvou nejvýznamnějších světových velmocí, jak kráčí vedle sebe, se rázem proměnila v obrázek zavalitého a malého medvídka Pú a vedle něj se tyčícího vysokého a štíhlého Tygříka. Nevinně působící a nadmíru populární žertík obletěl svět, v „království středu“ však byl cenzurou brzy zakázán a jeho sdílením si člověk koledoval o potíže.
#Chinese government blocks meme that compares Xi Jinping to Winnie the Pooh and #Obama to #Tiger! pic.twitter.com/HsP0RQ03DA
— Alfredo Medellín (@AlfredoMedelln) June 16, 2013
Nejinak tomu zřejmě bylo i tentokrát, infantilně působící obrázek totiž vyjadřoval hluboký mocenský posun uvnitř vedení druhé nejmocnější země světa, který ustavil prezidenta Si jako mocného autoritářského vůdce bez výraznější opozice. Nahraná pompa však nedokázala zakrýt fakt, že bohatství jeho země se pomalu hroutí…
Pro snazší pochopení celého dění uvnitř sjezdu KSČ je podstatné identifikovat jednotlivé postavy pohádkového výjevu. Na první pohled dobrácky působící Medvídek Pú opět zobrazuje prezidenta Si, hlavního orchestrátora celého divadla, jenž si právě chystá říci o třetí po sobě jdoucí mandát generálního tajemníka strany. Zmatený a nešťastně vyhlížející Íjáček znázorňuje jeho předchůdce v úřadě šéfa strany i prezidenta země, jímž byl Chu Ťin-tchao. Právě jeho zachytily kamery, když byl poněkud násilně vyváděn ze svého místa a poněkud zmateně poplácal po rameni evidentně přepadlého Tygříka, který protentokrát představoval současného premiéra Li Kche-čchianga. Prasátko v tuto chvíli vynechme, stejně jako v pohádce je fakticky bezvýznamné.
Celá scéna vzbudila mezinárodní pozdvižení, v čínském kulturním kontextu však působila obzvláště odpudivě. Bývalý prezident Chu byl totiž ve svých téměř osmdesáti letech nejstarší v okolí sedící osobou. Ta se přitom v Číně, ale i jiných asijských zemích, obyčejně těší velké vážnosti, a je ostatními předcházena. Násilné vyvedení ze sálu tedy působilo více než neuctivě a značilo pohrdání, jaké současný prezident cítí vůči tomu předešlému.
Dekáda, během níž stál v čele strany i země poněkud šedě a byrokraticky působící Chu, je v kruzích současné hlavy označována za „ztracenou“ či „promarněnou“. Chu Ťin-tchao i jeho premiér Wen Ťia-pao dle daného narativu nepochopili rostoucí hospodářskou a politickou sílu Číny, dostatečně neprosazovali její zájmy ve světě, neprojektovali s patřičnou razancí její moc do okolí a vystupovali příliš servilně vůči Spojeným státům jako svému největšímu rivalovi.
To vše představuje v očích současníků neodpustitelnou politickou chybu, minimálně těžko pochopitelnou slabost. Daný rozměr celé scény byl hojně diskutován, její pravý význam ale zůstává nejasný. Strana incident vysvětluje jako milosrdný akt vůči starému funkcionáři, jemuž se udělalo nevolno, a tak byl pro své dobro odveden do zákulisí, aby si odpočinul. Různé teorie komentátorů pak hovoří o tom, že Chu si prohlížel červené desky, ležící před ním na stole, jež měly obsahovat jména sedmičlenného stálého výboru politbyra, tedy nejmocnějšího politického orgánu partaje i státu. To mělo být až do oficiálního vyhlášení zakázané. Ať tak či onak, daná scéna představovala výmluvné entrée k bezprecedentnímu upevnění moci, jež v rukou již třetí období třímá Si Ťin-pching.
