Polská zahraniční politika kráčí od jednoho konfliktu ke druhému. Po sporech s Evropskou unií, USA či Českem jsou v posledních dnech napjaté i polsko-izraelské vztahy. Polská vládnoucí pravice sice svou rétorikou přilévá olej do ohně, ale tentokrát není hlavní díl viny na její straně.
Jádrem celého konfliktu je jeden z nejsložitějších problémů, se kterým se Polsko potýká po celou dobu od roku 1989. Jako jediné středoevropské zemi se mu totiž stále nepodařilo definitivně vypořádat s restitucemi a vyplácením odškodnění za majetek obětí druhé světové války, který po válce znárodnil stát. A protože velká část polských obětí války byli Židé, tak do celé debaty a procesu velmi aktivně promlouvá Izrael.
Nejvíce se v souvislosti s restitucemi dlouhodobě mluví o Varšavě, kde byla za funkčního období předchozí primátorky Hanny Gronkiewicz-Waltz medializovaná obří aféra v souvislosti s nezákonnými „divokými“ restitucemi. Kvůli chybějícímu restitučnímu zákonu se totiž město už v 90. letech 20. století rozhodlo celý problém řešit na vlastní pěst. Výsledkem byly korupční schémata a podivně vrácené nemovitosti, ke kterým práva vykupovali téměř zadarmo spekulanti, kteří na restitucích zázračně zbohatli. Podle varšavského hnutí Město je naše, které se excesům doprovázejícím restituce dlouhodobě věnuje, bylo nelegálními restitucemi přímo poškozeno až 55 tisíc obyvatel města, kteří byli často ze dne na den vyhozeni ze svých domovů.
Restituční zákon chybí
Proto bylo nutně potřeba tento problém vyřešit. „Velký“ restituční zákon sice ještě Polsko nemá, ale část legislativy znemožňující tyto spekulace totiž byla přijata už v letech 2015 a 2020, aniž by vzbudila jakoukoliv větší pozornost na mezinárodní scéně. Paradoxem tedy je, že konflikt vzbudila jen menší novela správního řádu, na které navíc panovala shoda napříč politickým spektrem. Současná změna zákona spočívá pouze v tom, že již nebude možné soudně napadnout desítky let stará rozhodnutí úřadů mimo jiné v otázkách restitucí, která budou po uplynutí 30 let nevratná.
