Britský ministerský předseda Boris Johnson je v posledních týdnech ve vážném ohrožení. Opakovaná odhalení toho, že se spolu s blízkými spolupracovníky účastnil několika večírků, oslav či „společensko-pracovních setkání“ v době, kdy ostrovní stát doslova drtila přísná opatření coby součást boje proti koronaviru, která vydávala jeho vláda, mu, zdá se, mohou „zlomit vaz“. Zatímco všechny předchozí aféry a skandály premiér ustál především proto, že za ním stála „jeho“ Konzervativní strana, tentokrát označují jeho chování za nepřijatelné i někteří spolustraníci. Poslední kauzu, „narozeninovou party“ z 19. dubna 2020, navíc začala šetřit, stejně jako některá další pochybení, i Metropolitní police. Dojde v Downing Street číslo 10 ke změně?
Odpověď na tuto otázku je ve skutečnosti složitější, než se na první pohled zdá. Jeden z důležitých faktorů spočívá v tom, že Konzervativní strana a vláda čelí v poslední době celé řadě více či méně vážných problémů, které někdy mají, jindy nemají souvislost s brexitem, respektive s jeho složitými a nejednoznačnými důsledky.
Jednou z nejbolestivějších ran, které toryové utrpěli, byly prohrané doplňovací volby (tzv. by-election) v okrsku North Shropshire z 16. prosince loňského roku, kde jim uštědřila, v jejich tradiční baště (po odstoupení poslance Owena Patersona kvůli porušení pravidel týkajících se lobbingu), ponižující výprask do té doby nepříliš známá liberální demokratka Helen Morganová. Z věcného hlediska neměly sice by-election prakticky žádný význam (konzervativci disponují po parlamentních volbách z prosince 2019 v 650členné Dolní sněmovně 365 mandáty, a tedy pohodlnou většinou), porážka nicméně otřásla jejich sebevědomím, a hlavně ukázala, že premiér Boris Johnson, jenž doposud vyhrál všechny volby, do nichž se pustil (několikanásobný boj o poslanecký mandát, dvojí volby londýnského starosty, brexitové referendum, boj o šéfa strany a parlamentní volby), nemusí být až tak úplně nenahraditelný.
V posledních dnech pak přišla již zmíněná narozeninová aféra (Partygate), v níž nejde o nic menšího než o to, že se Johnson choval v době přísných protipandemických opatření nejen nevhodně, ale navíc i pokrytecky a možná i protizákonně. Zatímco všechna ostatní zjevná či méně zjevná porušení pravidel, ať už v rovině věcné či morální Boris Johnson politicky přežil, včetně jedné opravdu mimořádně „ošklivé záležitosti“, za kterou se dokonce omluvil královně Alžbětě II. (v předvečer pohřbu jejího manžela Philipa, vévody z Edinburghu, v dubnu 2021 se v Downing Street číslo 10 konal „mejdan“ na rozloučenou s ředitelem odboru komunikace, který se po pouhých třech měsících ve funkci rozhodl odejít na post zástupce hlavního editora vlivného bulvárního deníku The Sun), třebaže se jí osobně neúčastnil, tentokrát je situace, jak jsem již naznačil, poněkud odlišná.
