V červnu 1974 podepsaly vlády Československa a Portugalska dohodu o navázání diplomatických styků. Jako vhodné místo pro zastupitelský úřad byl vybrán třípokojový byt v prvním patře domu Na Florenci 23, kde dříve sídlil zastupitelský úřad Mexika. Pro operativu Státní bezpečnosti to mělo jednu výhodu, odposlechové mikrofony zde byly namontovány již před patnácti lety. V prosinci 1974 založila druhá správa objektový svazek číslo 8314 s krycím jménem Poprad. Rozpracování a sledování portugalského velvyslanectví mohlo začít.
Již v listopadu 1959 byla provedena obhlídka bytu na výše zmíněné adrese a npor. Vlnas navrhl osadit tři místnosti směřující do ulice čtyřmi mikrofony a schovat je za obložení oken. Souběžně s návrhem montáže byl v sousedním domě získán opěrný bod, do kterého technici svedli vývody od jednotlivých mikrofonů a napojili je na centralizační zařízení. Vojenská katedra Vysoké školy železniční sousedila štítovou zdí s odposlouchávaným bytem a v kanceláři jejího náčelníka kpt. Antonína Bližničenka se objevila skříňka s nápisem CO, která obsahovala centralizační zařízení. Ještě před nastěhováním mexických diplomatů provedla operativa zkoušku bezpečnosti namontovaných mikrofonů. Dva pracovníci třetího oddělení, které mělo na starosti vyhledávání operativní techniky nepřítele, Jankásek a Musil, byli pověřeni, aby provedli zkoušky utajení instalovaných mikrofonů. Přístrojem „komínová sonda“ se podařilo odhalit první vedení od mikrofonu po patnácti minutách.
Během další hodiny nalezli všechny instalované mikrofony i vedení od nich. Přestože výsledek kontroly ukazuje na značně zranitelnou montáž mikrofonů a jejich svodů za dřevěným obložením vedle oken a konstatuje, že tento způsob provedení není bezpečný, mikrofony zůstaly na svém místě. Pravděpodobně se technici Státní bezpečnosti domnívali, že obranáři mexického zastupitelství nebudou disponovat stejně výkonnou technikou a mikrofony neodhalí. Skutečností je, že oficiálně zůstala montáž odposlechů neodhalená až do osmdesátých let. V květnu 1968 se mezi zaměstnanci Československých cirkusů, kteří se nastěhovali do kanceláří po železničářích, povídalo o plechové krabici zabudované do zdi a označené jako schránka Civilní obrany, že jde o zařízení Státní bezpečnosti. V květnu 1968 proto operativa demontovala centralizační zařízení a kabely od mikrofonů ustřihla a zamaskovala do zdi. Mikrofony technici znovu zapojili až v souvislosti s nastěhováním ZÚ Portugalska v listopadu 1974.
První návrh na tajnou prohlídku portugalského velvyslanectví vypracoval náčelník 1. oddělení 4. odboru 2. správy SNB npor. Antonín Košťál 28. dubna 1976. S návrhem souhlasili náčelník 4. odboru pplk. JUDr. Bořivoj Kalandra a náčelník 2. správy genmjr. ing. Jaroslav Hrbáček. Návrh tajné prohlídky obsahuje podrobný plán velvyslanectví, seznam všech obyvatel domu, kde ambasáda sídlila, i jména všech zaměstnanců. V této době již disponovala StB klíči od ambasády, které dostala od agenta Jaroslava Střihavky (Wernera), kterého Státní bezpečnost zlanařila ke spolupráci 5. prosince 1974 a pomohla mu získat zaměstnání na portugalském velvyslanectví. Díky tomuto agentovi znala tajná policie rozmístění nábytku uvnitř ambasády i účel jednotlivých místností. Věděla, že zde nejsou instalována žádná elektronická zabezpečení, ale bezpečnost závisí pouze na kvalitě nasazených zámkových systémů.
„Výsadek ve složení dvou pracovníků techniky a jednoho operativního pracovníka provede nejdříve proniknutí do plechové skříně umístěné v kanceláři úředníků PVV, kterou používá Torres, rada Crespo a velvyslanec. Poté přejdou do kanceláře rady Crespa, kde proniknou do plechové skříňky, v níž jsou ukládány materiály utajovaného charakteru. Dále přejdou do šifrové místnosti, kde provedou obhlídku speciálních křížových zámků, s cílem získání klíčů od této místnosti.“ K uskutečnění návrhu došlo 10. června 1976, bylo proniknuto do skříně rady Crespa, prohlédnuty stoly všech pracovníků a pořízeno 50 fotografií dokumentů k činnosti velvyslanectví.
Z dokumentů vyplývá, že se nepodařilo otevřít trezor v šifrové místnosti, proto v dalším návrhu ze dne 14. dubna 1977 navrhuje Antonín Košťál kromě obvyklých otevření plechových skříní a stolů také prosvícení trezoru rentgenovými paprsky pro zjištění nastavení kotoučů mechanického kombinačního zámku. K výjmu, tedy tajné technické prohlídce, došlo 2. června 1977, Státní bezpečnost při ní získala tři otisky pečetidla, otisky plombovacích kleští a tampon namočený v razítkové barvě používané na portugalském velvyslanectví. Přestože byly všechny místnosti zastupitelského úřadu osazeny odposlechem, nebyla tajná policie schopna opatřit si tlumočníka a zaznamenané hovory zpravodajsky využít.
Další návrh na vniknutí do velvyslanectví v akci Poprad vznikl 17. května 1978. V návrhu je konstatováno, že byly již provedeny dva výjmy a „získány spojovací prostředky a hodnotné politické materiály“. Z toho je zřejmé, že se podařilo otevřít trezor v šifrové místnosti a okopírovat šifrovací bločky, Státní bezpečnost tak byla schopná číst zašifrovaný radiový provoz. Návrh obsahuje informaci o získání klíčů od šifrové místnosti. Tajná prohlídka byla provedena 13. října 1978 a opět byly okopírovány šifrovací bločky a utajované listiny v šifrové místnosti. V roce 1979 již v objektu velvyslanectví působili tři agenti Státní bezpečnosti Jaroslav Střihavka „Werner“, Růžena Stiervaldová Hochmannová „Olympie“ a Vojtěch Manlík „Vojta“. Tajná prohlídka vyslanectví se odehrála v noci 29. října 1979. O rok později 8. října 1980 byla ambasáda opět tajně navštívena příslušníky Státní bezpečnosti, kteří otevřeli trezor a okopírovali tajné dokumenty včetně šifrovacích bločků.
