Během své existence se Státní bezpečnost dopustila mnoha bizarních kroků, například 12. ledna 1962 založila centrála rozvědky objektový svazek s číslem 11732 se zaměřením „Operativní rozpracování celý svět“. Ještě že estébáci nepřibrali i okolní vesmír. Podobným nápadem bylo vytvoření místa referenta pro boj s islandskou špionáží, které skutečně v padesátých letech vzniklo.
Nasazení prostorových odposlechů do budovy velvyslanectví Spolkové republiky Německo, ke kterému došlo v roce 1971, patří mezi takovéto bizarní nápady. Dnes již těžko zjistíme, v čí choré mysli se poprvé vylíhl nápad nainstalovat do budovy velvyslanectví desítky mikrofonů.
Od konce šedesátých let pobíhala jednání o přidělení vhodné budovy pro velvyslanectví Německa. Zástupce obchodního zastoupení Spolkové republiky Německo Otto Heiperts navštívil 6. září 1971 ředitele Správy služeb diplomatického sboru Vladimíra Matouška. Tento bývalý náčelník 2. správy SNB byl v roce 1962 zbaven hodnosti a propuštěn ze služeb ministerstva vnitra pro používání „nezákonných metod při vyšetřování“ jak zněl eufemický výraz pro mučení vyslýchaných příslušníky Státní bezpečnosti. S nástupem normalizace se vzhledem ke kádrovým problémům tajné policie tito zločinci s krví na rukou opět stali nepostradatelnými odborníky. Jako vhodná budova pro umístění budoucího vyslanectví byl vytipován Lobkovický palác ve Vlašské ulici č. 19 v Praze, ve kterém sídlil Institut marxismu-leninismu ÚV KSČ. Součástí oprav měla být oprava fasády a celková rekonstrukce vnitřních prostor.
Dne 17. září 1971 vypracovali příslušníci 2. oddělení 1. odboru VI. Správy FMV mjr. Jiří Vodrážka, mjr. Karel Vlnas a mjr. Josef Fabián desetistránkový plán na nasazení prostorových odposlechů do budovy připravované pro velvyslanectví SRN. Ten počítal s nasazením desítek mikrofonů po obvodu budovy na vnějším plášti a provrtáním zdí, nasazením skleněných zvukovodů a svedením kabelů pod měděnými římsami a následně pod okapovými rourami do země. Původní návrh počítal s nasazením devadesáti až sta mikrofonů, které by měly vlastní kabelové svody v odhadované délce 10 km dvoupárových kabelů a cca 2 km pětipárových. Jednalo se o naprosto megalomanský návrh, který nebylo možné žádným způsobem během instalace utajit. Návrh počítal s nasazením dvanácti spolupracovníků správy zpravodajské techniky a několika příslušníků legalizovaných v pozici řemeslníků.
