V obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ rozebírá politický analytik Lukáš Jelínek dopady prezidentské volby na budoucnost české politiky. Glosuje aktivity Petra Pavla, který podle něj do českého veřejného života vklouzl jako velká voda, ale všímá si také toho, co od nového prezidenta může čekat vláda Petra Fialy a co se situací v opozičním táboře udělá porážka Andreje Babiše.
Co říkáte na to, s jakou energií se Petr Pavel ihned po prezidentské volbě pustil do práce? Už stihnul mluvit s prezidentem Ukrajiny, s prezidentkou Tchaj-wanu, setkal se ministrem zahraničí Lipavským, s ministrem vnitra Rakušanem, s nejvyššími ústavními činiteli, rozhovor poskytl Financial Times, Deutsche Welle, Polskému rozhlasu nebo Polské tiskové kanceláři a tak podobně…
Petr Pavel vklouzl do českého veřejného života jako velká voda. Mě samotného celkem překvapilo, jak nabitý má kalendář a kolik schůzek dokáže během jednoho dne absolvovat, kolik stihne dát rozhovorů a kolik dokáže pronést silných výroků. Dobré na tom je, že je jeho kalendář veřejný, veřejně přístupný – tedy doufejme, že v něm jsou všechny podstatné schůzky týkající se prezidentské funkce, že nic nezatajuje. A myslím, že je to dobré hlavně z hlediska jeho kontroly.
Na druhou stranu mám dojem, že je občas méně zdrženlivý, než by měl být. Protože přece jen je až do své inaugurace ještě pořád řadovým občanem – a nemá tudíž žádné pravomoci. Ty má vláda a dosluhující prezident. I proto mohou být pro domácí i zahraniční veřejnost některé silné výroky Petra Pavla trochu matoucí. Na mysli mám třeba výrok, že by měl být vystřídán generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, že by měla být do Severoatlantické aliance po válce přijata Ukrajina, telefonát s prezidentkou Tchaj-wanu nebo deklarovanou ochotu sejít se s dalajlámou.
Nic Petru Pavlovi nebrání, aby toto všechno dělal, přesto by pro mě bylo celkem sympatičtější, pokud by podobné aktivity vyvíjel až po složení prezidentského slibu, tedy až poté, co se ujme prezidentské funkce. Totéž platí o české politice. Je asi dobré, že se seznamuje nejen s klíčovými ústavními aktéry a šéfy dalších významných institucí, ale o čem si asi tak může v současnosti povídat s policejním prezidentem nebo s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu?
Od nich ještě pořád jako civilní osoba žádné informace dostat nemůže. Mluvit spolu mohou leda tak v nějaké obecné rovině a doufám, že se to tak také děje. Nebylo by asi příliš šťastné, pokud by se zopakoval případ, který byl vytýkán Vítu Rakušanovi, který ještě předtím, než se stal ministrem vnitra, absolvoval spoustu citlivých jednání, což mu pak opozice otloukala o hlavu. Možná by měl být Petr Pavel v tomto trochu obezřetnější.
Současně si ale myslím, že už samotný fakt, že s ním přichází nový typ pojetí prezidentského úřadu, jiné priority, jiný styl, než na jaký jsme byli zvyklí u Miloše Zemana – to vše je samozřejmě pozitivní zpráva.
