Pro mnohé je exekutor div ne sprostým slovem, ačkoliv se jedná o povolání, které má v právní praxi nezastupitelnou úlohu a jeho vnímání ve společnosti se mění k lepšímu. Podle prezidenta Exekutorské komory ČR Jana Mlynarčíka se nicméně v oboru více věcí změnilo spíše k horšímu. „Je potřeba změnit skoro vše. Exekuční vymáhání by se mělo přizpůsobit potřebám moderní společnosti. Velice nutně potřebujeme nový exekuční řád. Nějaký jednoduchý právní předpis, který by odstranil současnou hyperbyrokracii z celého procesu vymáhání,“ říká Mlynarčík v rozhovoru pro INFO.CZ. Za vyloženě nešťastný pak považuje návrh, aby pohledávky soudů vymáhala celní správa. „Matematika i logika je v tomto případě jednoduchá a na straně exekutorů, bohužel je to stát, kdo to pořád nechápe,“ dodává.
Za posledních deset, patnáct let, se toho v exekutorské profesi mnoho změnilo. Co považujete za nejzásadnější změny?
Není jednoduché vybrat něco konkrétního. Ostatně samotný exekuční řád od svého vzniku doznal přibližně šedesáti novel. Těch změn tedy rozhodně nebylo málo. Spíše než konkrétní zásadní změny bych rád zmínil „průběžné“ úspěchy soudních exekutorů. Jedná se například o obrovskou úroveň digitalizace a elektronizace, které se nám podařilo dosáhnout. Pracujeme již téměř výhradně s elektronickými spisy, součinnosti provádíme elektronicky, zkrátka všude, kde je to možné, jsme opustili „papír“ a procesy jsme zefektivnili. Díky tomu jsme schopni zpracovávat enormní množství agendy, kterou na nás stát neustále přenáší.
Za zásadní také považuji, že jsme se jakožto nejmladší právnická profese etablovali mezi ostatními profesními komorami a podílíme se stejnou měrou na právnickém životě, pořádaných akcích a spolupráci v rámci legislativních procesů. Neustále se také snažíme přesvědčit zákonodárce, že je potřeba nám naslouchat, neboť již mnohokrát se ukázalo, že jsme tzv. „měli pravdu“ a že k některým připraveným právním předpisům bylo třeba přistupovat jinak.
Které z přijatých změn považujete za jednoznačně pozitivní?
Mám-li vybrat konkrétní změny, pak za
jednoznačně pozitivní s odstupem času považuji povinnost
pořizovat při mobiliárních exekucích, tedy zabavení movitého
majetku, audiovizuální záznamy. Díky těmto záznamům dohledové
orgány mohly jednoznačně uzavřít, že mobiliární exekuce
nepobíhají tak drakonicky, jak se bohužel mnohdy ozývalo
v médiích.
Záznamy také přispěly ke snížení agresivity ze strany povinných, tedy dlužníků, a k větší ochraně našich zaměstnanců při provádění exekučních úkonů. Za velmi pozitivní považuji také možnost pozastavovat platnost řidičských průkazů povinným, kteří dluží na výživném pro nezaopatřené dítě. Tento nástroj, třebaže přímo nepostihuje majetek dlužníka, se ukázal být velice efektivním, neboť často přispěl k tomu, že dlužník „najednou“ našel finance či postižitelný majetek, který mohl být použit právě na vymáhané výživné na děti.
A co změny negativní?
Negativních změn bylo bohužel mnohem a mnohem více a nerad bych se jimi zabýval podrobně. Například bývalý ministr Pelikán navzdory všem oponentním hlasům ze strany odborné veřejnosti snížil exekutorský tarif v pásmu nejčastěji vymáhaných pohledávek, čímž zhoršil ekonomické postavení mnoha exekutorských úřadů.
Soudním exekutorům byla odebrána možnost pořizovat exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti, přestože jejich chybovost nebyla vyšší než u notářů. Z poslední doby za vyloženě negativní považuji téměř všechny „oddlužovací“ novely exekučního řádu, které kromě toho, že jsou napsány velice špatně, postrádají požadovaný efekt a působí vyloženě nevýchovně.
