Sociolog a ředitel analytického ústavu STEM Martin Buchtík v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ popisuje, v jaké kondici vstoupila česká společnost do roku 2023 a co to bude znamenat pro domácí politický provoz. Dominantním politickým konfliktem podle něj letos budou po čase opět socio-ekonomická témata. „Ostatně to ukázaly výsledky druhého kola prezidentských voleb. Lidé prostě ten příběh o válce nezajímal, od týmu Andreje Babiše to byla fatální chyba,“ míní Buchtík.
Začnu aktuálním tématem. Poslanci budou v úterý jednat o snížení valorizace důchodů. Část pravicových politiků návrh obhajuje tím, že jediný, kdo tady nenese následky inflace, jsou právě senioři…
V obecné míře můžeme říct, že jsou senioři ze všech sociálních skupin zatíženi následky inflace v tuto konkrétní chvíli skutečně nejméně. Lidem, kteří pracují, ale platí to také třeba o těch, kteří jsou na rodičovské dovolené, v průměru klesá reálný příjem – a to nejvíc v dosavadní historii samostatné České republiky. Ovšem s tím, že se to dost liší napříč jednotlivými obory a profesemi.
V zásadě lze říct, že čím víc je člověk specializovaný, tím menší je tady pravděpodobnost, že mu klesá příjem. A naopak: pokud jde například o rodiče, kteří pobírají nějaký státní příspěvek, tak tam – ale není to otázka pouze tohoto nebo minulého roku – k žádné valorizaci nedochází. Platí ale také toto: zatímco jiné sociální skupiny mají větší nebo menší možnost nějakým způsobem sanovat reálný propad příjmů, lidé, kterým je třeba 80 let, ji nemají.
Nelze si představit, že by se prostě sebrali a šli pracovat. Oni zkrátka svůj díl práce pro společnost už odvedli a jejich situace dlouhodobě není nijak velmi dobrá. Ale zase: neplatí to o všech dvou a půl milionech nebo třech milionech lidí, kteří jsou v důchodu. Část těch lidí se nicméně opravdu nemá dobře – a můžeme diskutovat nekonečně dlouho, zda si za to takříkajíc mohou sami, anebo zda jde vina za státem.
Faktem je, že je tady několik stovek tisíc penzistů, jejichž příjem je pod hranicí příjmové chudoby…
Jde zejména o samostatně žijící seniory, přesněji řečeno většinou o seniorky – a skoro polovina z nich je dlouhodobě pod hranicí chudoby. Je to dlouhodobý problém. A zároveň je ale potřeba zase říct, že třeba v generaci, která teď odchází do důchodu, je netriviální procento lidí, kteří v podstatě celý život nebo velkou jeho část života pracovali jako živnostníci, a někteří z nich odváděli relativně malé odvody.
A můžeme diskutovat, zda si mohli dovolit odvádět víc, anebo nikoli. Každopádně se předpokládalo, že si tato skupina lidí bude během aktivního života na důchod nějak spořit, což někteří z nich nedokázali, a proto teď budou mít relativně nízké důchody.
Martin Buchtík
Martin Buchtík je sociolog a ředitel analytického ústavu STEM. Zabývá se tématy spojenými s dynamicky se proměňující společností v širším kontextu a dalšími otázkami, jako je formování veřejného mínění, kvalita života, soudržnost a nerovnosti. V minulosti mimo jiné řídil CVVM Sociologického ústavu AVČR, doktorské studium absolvoval na Univerzitě Karlově se zaměřením na metodologii sociologického výzkumu.
V jaké kondici obecně, s jakou náladou vstoupila celkově česká společnost do roku 2023?
Česká společnost vstoupila do roku 2023 vlastně v docela dobré náladě – tedy pokud vezmeme v potaz, co je to nový normál a nový standard. Pochopitelně to nelze srovnávat s konjunkturou předcovidové doby, ta současná situace je ale stabilizovaná – ty nejsilnější emoce, které společnost v posledních měsících pocítila, jsou za námi.
Byly dvě: první někdy na začátku září, zhruba v čase velké demonstrace na Václavském náměstí, druhá se pojila s lednovou přímou volbou prezidenta. Především během prezidentské volby bylo napětí ve společnosti silné. A protože to druhé kolo skončilo relativně jednoznačně, je tady relativně velké množství lidí, kteří jsou vlastně spokojení, a pak relativně malé množství lidí, kteří spokojení nejsou.
A těm zřejmě Andrej Babiš umožní, aby tuto svoji nespokojenost přemístili z šachovnice prezidentské volby na šachovnici voleb sněmovních. V tomto řekněme politickém ohledu je tedy situace stabilizovaná. A pokud jde o ekonomiku, díky tomu, že byla relativně mírná zima, už takovou měrou neřešíme ceny energií. Tématem letošního roku tedy budou spíše ceny potravin. Dalším tématem, které se nám bude v nějakých variacích vracet, je typicky třeba přežití hospod a restaurací.
A stejně tak uvidíme, jakým způsobem lidé, a jací lidé, budou nebo nebudou mít na letní dovolené. Ukáže se, zda to poměrně bohaté loňské léto bylo dané tím, že lidé měli našetřeno z časů covidu, a teď jim ty peníze už začnou zkrátka docházet. Co je ale třeba zdůraznit, je celkový pohled na společnost. A tady platí, že se jednotlivé sociální skupiny více zapouzdřují do sebe.
Co to znamená?
Dvacet procent nejbohatších, tedy lidé, kteří neměli problémy před krizí, je nejen nemají ani nadále, oni je na každodenní úrovni v praxi nevnímají. Samozřejmě, řeší to, že jejich úspory ztrácí hodnotu. Ale pokud se nějakým způsobem omezují, má to spíš symbolické příčiny. Například je uráží růst cen některých komodit, nebo jsou nějakým způsobem solidární a tak podobně. Z druhé strany je tady deset procent lidí, kteří byli dlouhodobě v problémech, a jsou v nich pořád. A jejich problémy se prohlubují.
A zhruba dalších deset procent, což je milion lidí, se k nim přidává. Také oni přestávají, řekněme od loňského podzimu, situaci zvládat. A teď je otázka, zda se na tuto novou situaci třeba s pomocí státu dokáží adaptovat, anebo nikoli. A nakonec je tady zhruba 40 procent lidí, což jsou i lidé, kteří mají celkem solidní průměrný příjem, a přesto mají z nějakého důvodu určité obavy nebo problémy.
U nich to může být zapříčiněno individuální situací, typicky třeba tím, že se jim narodí děti, což zásadně proměňuje ekonomický model domácnosti. U dalších to může být tím, že jim skončila fixace splátek hypoték nebo záloh za energie. Zejména pro lidi, kteří bydlí ve starších rodinných domech, relativně větších, v menším počtu lidí nebo s nižším příjmem, to může znamenat problém. To vše jsou nicméně problémy dílčí. Což sice neznamená, že by je ti lidé neprožívali, ale zároveň se to zatím nejeví tak, že by do společnosti vnášely nějaký nový impulz.
Ty nejsilnější emoce, které společnost v posledních měsících pocítila, jsou za námi.
