Politoložka Anna Shavit v obsáhlém rozhovoru hodnotí komunikaci Petra Fialy a jeho ministrů. A byť upozorňuje, že se nástup vlády pojil až s příliš velkým očekáváním, tak se podle ní ukázalo, že vládní strategie v tomto ohledu nefunguje. Odmítá ale varování, podle kterých nám po příštích volbách hrozí konec demokracie. „Je to svým způsobem nedemokratické – říkat, že když to nějak dopadne, tak to bude konec. Navíc to velkou část lidí dost irituje. Poslouchat pořád dokola, že to, co si myslí, je špatně, nebo bagatelizovat, jak se někteří cítí, podle mě nepřispívá k nějakému společenskému dialogu,“ říká.
Jak hodnotíte vládu Petra Fialy po necelých dvou letech u moci, a tedy v polovině volebního období, pokud jde o to, jak se jí daří vysvětlovat své politické kroky, svá rozhodnutí a opatření, které prosadila a prosazuje?
Samozřejmě, na první dobrou se nabízí odpověď, že se to vládě nějak extra nedaří. Pokud se na věc podíváme trochu s odstupem, je potřeba si uvědomit, že jde o koaliční vládu složenou z pěti stran, což je první a ne zrovna malý problém. A většina z nás vůbec netuší, na veřejnost se toho v tomto ohledu přece jen příliš nedostane, jak náročné je pro vládní strany dopracovat se k nějaké společné shodě. Jednoduché to ale skoro jistě nebude.
Přece jenom – vládu tvoří pět stran se svými pěti programy a pěti zájmy. A za dva roky budou sněmovní volby. To je první důležitá věc. Pro kontext je dobré také připomenout, že se tato vláda dostala k moci v ekonomicky ne příliš dobré situaci, navíc ještě v čase dobíhající pandemie covidu. A jen několik týdnů poté přišla agrese Ruska na Ukrajině, a s tím zase souvisí další problémy, které musela řešit – typicky energetickou krizi. Na tom všem lze ilustrovat, že žádná, a ani tedy tato vláda, nemůže vládnout izolovaně.
A ještě je potřeba připomenout jednu věc: strany pětikoalice sněmovní volby vyhrály dost těsně. Mimo jiné proto, že propadl milion hlasů. Když se jim podařilo porazit marketingový tým Andreje Babiše, byla tady poměrně velká očekávání, že přijdou s jiným a lepším stylem komunikace. A tím se dostávám k tomu, že jde o dost náročnou a samostatnou disciplínu, kterou ne každý ovládá.
Nechci působit moc akademicky, ale tady platí, že vláda musí být schopna vysvětlovat, co dělá nejen svým voličům, ale kompletně celé zemi. Stranické vnímání musí jít stranou – pokud jste ministr, jste ministrem všech občanů České republiky, nejenom tří, deseti, patnácti nebo dvaceti procent svých voličů. A je dnes asi už přirozené, že od politiků vyžadujeme, aby se uměli vyjadřovat, aby dokázali komunikovat s voliči.
Což možná chápe premiér Petr Fiala, který se podle toho snaží chovat, některým ministrům to – mírně řečeno – moc ale nejde. A byť je v tomto ohledu možná jednodušší být ministrem kultury než třeba ministrem financí, je pravda, že si vláda – pokud jde o její komunikaci – dává dost vlastních gólů.
Je pravděpodobné, že drtivá většina lidí, pokud jde o předchozí vládu, vnímala negativně ten permanentní sled tiskových konferencí, kdy mnohdy odpoledne neplatilo to, co se oznámilo ráno. A je zjevné, že plán Petra Fialy byl přesně opačný. Předstoupit před veřejnost vždy až v momentě, kdy je vše v rámci koalice domluvené a schválené. Pramení z toho jistá obezřetnost až neochota komunikovat s novináři, a tedy i s veřejností. Je to podle vás správná strategie?
Zdá se mi, že to mohlo dobře fungovat ze začátku, když vláda nastoupila, a tedy v čase, kdy lidé ještě měli nějak zažitou vzpomínku na to, jak bez přestání komunikoval Andrej Babiš. Po dvou letech se ale ukazuje, že to nefunguje. Strategie, kdy méně je víc, se vládě už zjevně nevyplácí. Přitom tam bylo několik momentů, které byly dobře načasované. Jako příklad mohu uvést speciální televizní projev Petra Fialy poté, co vypukla válka na Ukrajině. Premiér tehdy vystoupil v pravou chvíli a zastoupil tak i prezidenta Miloše Zemana.
Ovšem něco podobného lze říct i na adresu Andreje Babiše, i on měl své speciální projevy v čase covidu a vždy si vysloužily poměrně velkou pozornost. Ukazuje se, že Češi tato vystoupení hodně sledují a jsou v jistém ohledu velmi vnímaví. Problém je, že i když má Fialova vláda nezpochybnitelné úspěchy, souvisejí spíše se zahraniční politikou, což je v domácím prostředí, kde nefunguje ekonomika, přijímáno až negativně.
Sice je to s ohledem na to, co se děje ve světě, hodně silné tvrzení, nicméně jako politik nemůžete ignorovat očekávání. Faktem prostě je, že se nám nedaří ekonomicky dobře. A že je tady nemalá část frustrovaných a zklamaných voličů. A teprve se uvidí, co tato nespokojenost bude znamenat pro další vývoj české politiky. V každém případě platí, že si jako představitel vlády nemůžete dovolit něco takového bagatelizovat, natož ignorovat.
Pokud jde o komunikaci, vláda si dává dost vlastních gólů.
Anna Shavit
Anna Shavit je politoložka, do jejíž specializace spadá problematika politického a volebního marketingu v České republice i ve světě. Věnuje se také vývoji volebních kampaní, vládní komunikaci a public affairs. Díky Fulbrightově stipendiu působila na institutu ISERP na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, pracovala jako dobrovolnice v kampani Hillary Clintonové, účastnila se kampaně kandidáta na starostu v San Francisku Tonyho Halla. V rámci první přímé volby prezidenta v České republice pracovala jako hlavní stratég kampaně Karla Schwarzenberga a v roce 2013 byla jedním z politických poradců volební kampaně ANO. Má zkušenosti v rámci politického poradenství a mediálních tréninků, které získala v Egyptě, Turecku, Srbsku, Bulharsku a Bosně a Hercegovině.
Přitom pokud novináři chtějí po někom vyjádření nebo rozhovor, ne vždy jim ministři vyjdou vstříc. Typicky třeba ministr zdravotnictví: na jednu stranu prohlásí, že ať si lidé obvolají sto lékáren, a že pak ten svůj lék seženou, domluvit s ním ale rozhovor je skoro nemožné…
Toto jsou naprosto zbytečné chyby. Vytváří negativní obraz, který si navíc prakticky každý zapamatuje, protože se ho to dotýká – tudíž se pak strašně těžko napravuje. Navíc podobné výroky podrývají důvěru ve státní instituce, od ministra Válka jsme se svým způsobem dozvěděli, že naše zdravotnictví nefunguje. V podstatě jde o to, že by vláda měla nejenom dobře vládnout, ale že by o tom, co ministři dělají, měli také vhodně mluvit, a že by tak měli udržovat v chodu společenskou smlouvu.
Jenomže v momentě, jako je tento, začnou mít lidé dojem, že neexistuje důvod být loajálními občany, protože stát stejně nefunguje. A to prostě není dobře: zaděláváme si tím na velký problém. Na druhou stranu musím říct, že je tady vychýlené vnímání mediální prezentace politiků, jejich přítomnosti a nepřítomnosti v médiích.
Uvedu příklad: dělali jsme výzkum o mediální komunikaci v čase kampaně před prezidentskými volbami. A zjistili jsme, že v krátkém časovém úseku tří týdnů vyšlo dvakrát víc článků o Andreji Babišovi než o Petru Pavlovi. Ne o deset nebo padesát víc článků, ale dvakrát víc, rozumíte? A to na Seznam zprávách, Novinkách a v iDnes.cz, tedy ve třech silných zpravodajských webech.
Což znamená, že kdyby dnes Andrej Babiš něco zahlásil Průhonicích, bude z toho ihned pět headlinů. A on si toho je moc dobře vědom, proto toho také využívá. Takže ministr Válek se sice vyjadřuje nešikovně, ale problém není pouze v něm. Ale jinak máte pravdu. Také Marian Jurečka má agendu, kterou není úplně schopen komunikovat, a totéž lze říct o ministru školství Mikuláši Bekovi.
Každý z nich je schopen vypustit výrok, kterým leda tak naštvou nějakou skupinu lidí. Navíc lidí, kteří jim jsou ochotni naslouchat, nejspíš je i volili, a tudíž by jim byli i loajální. Nebýt těch chyb.
Navíc pokud mluvíte s odbory nebo zástupci zaměstnavatelů, řeknou vám to samé – vláda s nimi komunikuje buď málo, nebo vůbec. Takže absence promyšlené komunikace tady ze strany vlády není jen směrem k veřejnosti, ale také – zdá se – k sociálním partnerům…
Toto je obecně dlouhodobý problém pravicových vlád. Ty levicové tady vždy komunikovaly lépe.
Čím si to vysvětlujete?
Těžko říct. Ale ty rozdíly byly vždy. Rozdíly v komunikaci jsou i napříč vládou. Ne každý ministr, a ne každý člověk, je dobrý komunikátor. Od toho by kolem sebe měli mít tým lidí, tým poradců. Já si myslím, že třeba Petr Fiala kolem sebe schopné lidi má, jen asi některé věci nepovažují za důležité. A byť se dalo za začátku pochopit, že považovali za důležitější odjet do zahraničí a vyjádřit naše hodnotové postoje třeba směrem k Ukrajině, po jisté době měli svou pozornost obrátit k věcem, které pálí veřejnost.
A není s tím, co říkáte, tak trochu v rozporu nedávné video Petra Fialy, kde porovnává cenu a gramáž Nutelly a dalších potravin u nás a v Německu?
To byla zvláštní věc. Pravděpodobně vychází z práce s daty. Z nich plyne, že lidé šetří. A snad každý také ví, že jsou u nás potraviny drahé. Stačí vyrazit do Polska nebo i do Německa. Takže někoho z jeho týmu napadlo udělat o tom všem video. Problém je, že když něco podobného dělal Babiš, lidé se tomu sice smáli, ale působilo to mnohem lépe, než když to samé udělá Fiala.
Protože co funguje v politice? Dlouhodobě se ukazuje, že je to autenticita. A zatímco Babiš může na některé lidi působit tak, že nesloží tři souvislé věty, na což jsou ale všichni také zvyklí a skoro nikomu z jeho příznivců to nevadí, tak u Petra Fialy je to jinak. Lidé mají jiná očekávání. Sice se mu vyčítá, že je to typ profesora, zároveň lze ale od jeho příznivců zaslechnout, že ve své funkci zraje. Přiznává se mu, že dobře vypadá, dobře reprezentuje, je seriózní a vážný.
A pokud si seriózní a vážený profesor obléká i k opékání špekáčků sako, tak takováto změna může působit komicky. Jenomže lidé si jsou schopni zvyknout i na to, když si Fiala půjde v saku zahrát i fotbal. Otázka ale je, zda chtějí vidět profesora, jak porovnává ceny potravin u nás a v Německu. A tím se dostávám právě k té autenticitě.
On může působit srandovně, zároveň to ale musí být uděláno tak, aby mu to lidé věřili. Když se jako jeden z prvních evropských politiků vypravil na Ukrajinu, anebo teď nedávno do Izraele, lidé s tím třeba nemuseli souhlasit, současně to ale dobře zapadalo do jeho profilu. Působilo to autenticky, byl to on. Takže to nakonec lidé přijmou. A já si nejsem tak moc jistá, zda mu lidé budou věřit nakupování v supermarketu.
Kdyby dnes Andrej Babiš něco zahlásil Průhonicích, bude z toho ihned pět headlinů. A on si toho je moc dobře vědom, proto toho také využívá.
