Britská tajná služba patří mezi nejlepší na světě a Státní bezpečnost před ní měla oprávněný respekt. Na rozdíl od Američanů, Britové po válce ani na chvíli nezapochybovali, že v Československu zvítězí komunistická diktatura, a okamžitě po jejím skončení začali budovat kvalitní agenturní síť. Až do zrady příslušníka české sekce britské rozvědky CIO Karla Zbytka v roce 1956 měla Státní bezpečnost o špičkové agentuře Britů velmi málo informací.
Objektový svazek k rozpracování britského velvyslanectví byl v registračním protokolu zaevidován 2. správou, 2. odborem, 1. oddělením 9. října 1954 pod registračním číslem 112. To samozřejmě neznamená, že by velvyslanectví nebylo sledováno již dříve, pouze nebyly svazky centrálně zapisovány do registračních protokolů. K prvnímu nasazení prostorového odposlechu došlo ve dnech 17. července až 23. srpna 1951, kdy byla úkonem 103, jak znělo krycí označení pro odposlech místností, obsazena kancelář vojenského oddělení v prvním poschodí. Mikrofon byl umístěn z bytu spolupracovníka Josefa Havlína, který s ambasádou sousedil. Mezi oběma místnostmi byla 90 cm silná kamenná zeď. „Ve zdi byl vyhlouben otvor rozměrů 60x100x90 (!) cm.“
V dokumentu je dále uvedeno, že bylo pracováno pouze v noci a vše muselo být prováděno s minimálním hlukem – je vidět, že hrabě Monte Christo měl v orgánech StB zdatné následovníky. Do otvoru byly nasazeny dva mikrofony, od kterých vedl drát komínovým tělesem do bytu ve druhém patře, kde byl odposlech vytěžován. Ve dnech 18. až 20. srpna byl nasazen další mikrofon do druhé kanceláře vojenského oddělení. O šest let později, 4. a 5. února, Státní bezpečnost mikrofony vyměnila za nový typ. Technici, kteří přijeli na kontrolu britské ambasády, mikrofony odhalili 24. října 1958, jeden se jim podařilo získat, druhý stihli technici StB odstřihnout a demontovat. Ve stejném roce odhalili další mikrofony ve dvou diplomatických bytech a o rok později další mikrofon v diplomatickém bytě s krycím jménem Havran. Státní bezpečnost vyhodnotila, že Britové pochopili způsob nasazování drátových odposlechů a že již není možné tímto způsobem na území britského vyslanectví pronikat.
O rok dříve došlo ke kuriózní situaci – britský diplomat navštívil belgické vyslanectví, které je vzdušnou čarou vzdáleno pouze několik set metrů od britské ambasády. Ke svému velkému překvapení obranní technici zaslechli na frekvenci 120 MHz rozhovor jejich diplomata s belgickým kolegou. Informovali proto nadřízené a po několika dnech objevili na ambasádě Belgie vysílač ukrytý v „dřevěné“ laťce. Agent státní bezpečnosti Václav Štěpán „Václav“ pracoval jako vrátný na vyslanectví, kde od roku 1963 obsluhoval technický úkon „výběr“ – pravděpodobně se jednalo o skrytý fotoaparát, neboť měl sloužit příslušníkům roty „R“. Ti postávali před vchody do budov „velkých“ ambasád – např. USA, SRN, Velké Británie či Francie – a na sobě měli uniformu příslušníka Veřejné bezpečnosti s praporčickou hodností. Ve skutečnosti se jednalo o důstojníky Státní bezpečnosti ze 4. správy SNB, která prováděla sledování.
