Zveřejňujeme další díl z našeho cyklu rozsáhlých rozhovorů s kandidáty na prezidenta. Tentokrát jsme mluvili s Pavlem Fischerem. A podobně, jako v předešlých rozhovorech, i s ním jsme probrali dědictví komunismu, selhání polistopadové politiky, jeho politické vzory, anebo rozdíly mezi životem ve velkých městech a na venkově. A třeba na adresu Miloše Zemana říká toto: „Mohu vám říct, že člověka zaskočí, jak vážné nebezpečí státu hrozí, když na Hradě sedí ruský výsadek.“
Když jste kandidoval na prezidenta v roce 2018, obdržel jste v prvním kole něco přes 526 tisíc hlasů, což pro vás sice znamenalo třetí místo, avšak na postup do druhého kola vám scházelo více jak 800 tisíc hlasů. Proč si myslíte, že by to napodruhé mělo skončit nějak výrazně jinak?
Každá kandidatura je unikátní. Mění se celková politická a společenská situace, do Evropy se vrátila válka a tato republika potřebuje prezidenta, který bude fungovat od první minuty. Prezidenta, který rozumí zahraniční politice, protože bez diplomacie a také bez schopnosti číst i bezpečnostní hrozby se nikam neposuneme. A potřebujeme také prezidenta, který bude umět od první minuty pracovat s vládou. Já toto všechno nabízím – a proto opět kandiduji.
Patříte mezi konzervativně ukotvené politiky, když se ohlédnete za naší minulostí, jak byste odpověděl na otázku, co by bylo dobré v této zemi uchovat, konzervovat?
Pod moji nominaci se podepsalo dvaatřicet senátorů a dvacet poslanců, je jich tedy několikanásobně více, než je potřeba. A pokud mluvíte o tom, co bych konzervoval, představuju si, že doma zavařuju marmeládu. Z hlediska politického jsem ale v každém případě přesvědčený, že ne všechno, co vypadá jako revoluce, může přinášet dobré výsledky. Zrovna tak ne všechno, co vypadá jako pokrok, musí být nutně dobré.
Proto s úctou naslouchám lidem, kteří pocházejí například z tradičních podnikatelských rodů, lidem, kteří něco vybudovali nebo něco převzali po předcích a dále to rozvíjejí. Protože ztělesňují hodnoty, které jsou pro mě důležité. Takže zatímco při konzervování bych se raději schoval do kuchyně, ve veřejném životě bych kladl důraz na lidskou odpovědnost a svobodu. A vše ostatní bych nechal nálepkovat experty. Já to nedělám.
