Mohl by nástup umělé inteligence vyvolat renesanci řemesel? Prakticky celý západní svět se potýká s nedostatkem řemeslníků. Vedle stárnutí populace ho způsobuje třeba i zažitá představa, že „bílý“ límeček je cestou k úspěchu a k dobrému životu, zatímco ten „modrý“ nikoli. Jenže technologické společnosti v poslední době začaly propouštět a nástup umělé inteligence vyvolal otázky ohledně budoucnosti řady povolání – o ta manuální ale většinou nejde.
Ve Spojených státech se setkáte s rozdělením na bílé a modré límečky (white and blue collar jobs). Ty první mají symbolizovat „vzdělané“ pracovníky, kteří zpravidla své povolání vykonávají v kancelářích, druhé zase manuální profese.
Nyní se (nejenom) v USA vede živá diskuze o budoucnosti mnoha povolání, a to v souvislosti s nástupem umělé inteligence. Pro Američany představovala práce ve velké a stabilní společnosti po generace cestu k solidnímu (a pohodlnému) životu, dnes se ale tato „jistota“ může otřásat v základech.
Při loňské a letošní vlně propouštění najednou končí i seniorní zaměstnanci, na které se zpravidla „nesahá“ hned. Mnoho velkých firem v technologickém sektoru začalo výrazně zeštíhlovat a nezdá se, že by se na tom v dohledné době mělo něco zásadněji měnit. Například Mark Zuckerberg, šéf společnosti Meta, chce celkově propustit 21 tisíc lidí a mluví o tom, že většina z těchto pozic se jednoduše nevrátí. Důvodem jsou lepší technologie – a s nimi potřeba menšího počtu lidí.
Vrátí se modré límečky do módy?
Mohl by nástup AI spolu se zeštíhlením technologického sektoru přispět k opětovnému rozkvětu řemesel? Nabízí se otázka, zda mnozí lidé nebudou přemýšlet o rekvalifikaci. Řemesla se nabízejí jako možné řešení. Jedná se o odvětví, ve kterých v Česku, ale také jinde ve vyspělých západních ekonomikách panuje chronický a výrazný nedostatek pracovní síly.
Podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy zatím kolem fenoménu AI vzniká celá řada nerealistických očekávání a bude lepší počkat na výsledky prvních studií, které objektivně zhodnotí dopad umělé inteligence na pracovní trh. Kovanda se domnívá, že nyní to opravdu vypadá, že umělá inteligence je hrozbou spíše „bílým límečkům“ než těm „modrým“. „Ovšem tak jako se zatím nenaplnily obavy poloviny minulého desetiletí, že robotizace masově připraví o práci manuálně pracující, ani AI nemusí plošněji připravit o job kancelářské profese. Je možné, že dojde k jakési synergii, kdy ‚bílé límečky‘ změní náplň své práce, aby více zahrnovala AI, ale pracovní pozice – byť s obměněnou náplní – jim zůstane, takže v míře nezaměstnanosti se to neprojeví, nebo jen minimálně,“ naznačuje ekonom jednu z variant.
Mezitím se ale možná hroutí dlouho zažitá představa, že cestu k pohodlnému životu představují zejména „bílé“ a nikoli „modré“ límečky. Zkušenosti z České republiky ukazují, že k přesunu směrem k řemeslům už dochází. Jak říká Drahoslav Matonoha, ředitel Akademie řemesel Praha - Střední školy technické, zájem o obory technického vzdělání roste trvale. To potvrzuje i Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov, který poukazuje zejména na obory s řemeslným stavebním zaměřením.
Zájem roste i o rekvalifikace, přičemž se zdá, že věk do jisté míry není překážkou. „Do rekvalifikací se hlásí i řada vysokoškoláků, kteří mají zájem umět i pořádné stavebně technické řemeslo,“ říká ředitel pražské technické školy Drahoslav Matonoha. „Obdobné je to se zájmem o rekvalifikace, neboli profesní kvalifikace v rámci NSK (Národní soustava kvalifikací). Motivace k přihlášení se do těchto kurzů jsou dosti různorodé, ale dá se říci, že velmi častou je snaha o změnu profesního zaměření i ve vyšším věku,“ potvrzuje jeho slova ředitel Střední odborné školy Jarov Miloslav Janeček.
O stále se prohlubujícím nedostatku řemeslníků informuje i zpráva SOŠ Jarov ze začátku letošního roku. Čekací doba, pokud poptáváte třeba malíře na větší zakázku nebo obkladače, se může pohybovat okolo půl roku. Pokrývač, tesař nebo klempíř k vám nejčastěji přijdou až za rok a na kamnáře budete nejspíš čekat roky dva.
