Podobně turbulentní týdny Jan Hamáček ještě nezažil. Obhájil post v čele strany a „vypořádal se“ s jedním ze svých vyzyvatelů Tomášem Petříčkem, aby nějaký čas seděl na dvou ministerských židlích. Potud vcelku standardní politická zápletka. Jak ale postupně vyšlo najevo, celou tu dobu věděl o tom, že výbuch muničního skladu ve Vrběticích ve skutečnosti byla závažná sabotážní akce ruských agentů. Tohle zjištění staví Hamáčkovy konkrétní kroky, jako byla plánovaná cesta do Moskvy, do sporného světla a vyvolává řadu otázek ohledně jeho motivací. Následné pokusy o vysvětlení vicepremiérovi spíš uškodily. Už tak těžce oslabená ČSSD si kvůli svému předsedovi nese do voleb fatální zátěž, které se nezbaví.
A to i pokud se jednoznačně prokáže, že Hamáček neměl v plánu informace o kauze směnit za milion vakcín Sputnik V, jak tvrdil server Seznam Zprávy, což on sám opakovaně kategoricky odmítá. O celé peripetii jsme mluvili s politology Danielem Kunštátem, Ladislavem Cabadou a Lukášem Jelínkem. Klíčové otázky jsou dvě: Předně se musíme ptát, zda to celé nemůže skončit rezignací Hamáčka. Pro povolební rozložení sil v nové sněmovně bude ještě podstatnější, zda se ČSSD vůbec dostane nad pět procent. Pokud jde o Hamáčkův osud v čele sociální demokracie, redakcí INFO.CZ oslovení experti mají celkem jasno. „Jestliže Hamáček nerezignoval doteď, asi už do voleb neodejde,“ míní například Daniel Kunštát.
„ČSSD se bude snažit takovému scénáři vyhnout stůj co stůj už proto, že na klíčových pozicích jsou Hamáčkovi spojenci,“ doplňuje politický analytik Lukáš Jelínek. Kunštát ovšem nevylučuje, že Hamáčka jeho „vytříbená“ politická intuice neomylně nedovede k dalšímu medializovanému průšvihu. „Jedna věc je, co se reálně stalo, a druhá, co média, potažmo veřejnost, vědí či budou vědět. Respektive, co lze dokázat. Docela dobře může zůstat u toho, že Hamáček bude pro jedny minimálně sprostým podezřelým, pro druhé obětí štvanice novinářů a politických oponentů,“ uvažuje Kunštát.
Ať je to jakkoli, podle něj sociálním demokratům nejspíš nezbývá nic jiného, než doslova a do písmene vysedět Hamáčka až do voleb. „Jediný moment,“ pokračuje politolog Ladislav Cabada, „kdy by Jan Hamáček rezignoval či byl k rezignaci na post předsedy ČSSD donucen, by byla situace, kdy by se prohlubovaly problémy spojené s plánovanou cestou do Moskvy. Určitě tehdy, pokud by se ukázalo, že předmětem jednání měl být výměnný obchod založený na zamlčení či zamlžení informací o podílu ruských agentů na výbuších ve Vrběticích.“
Cabada má zkrátka za to, že ještě mohou vyjít najevo i jiné souvislosti, které by mohly být tak třaskavé, že by vyvolaly odchod Jana Hamáčka z vrcholné politiky. „Takové přepřahání by mohlo být poslední kapkou, za níž by následovaly prohrané volby,“ má jasno Jelínek s připomíná minulé volby: „Už ani posledně si triumvirátem Sobotka-Chovanec-Zaorálek sociální demokracie nepomohla. Přesto nelze předem nic vyloučit. Vzpomeňme na kauzu Grossova bytu. Víceméně šlo o nafouknutou banalitu, ale Gross se do ní zamotal tak, že už nebylo úniku a stálo jej to politickou kariéru. Těžko říct, dokázal-li by podobný hon Hamáček zvládnout lépe.“
