O nástupu populismu nejen u nás, ale také jinde ve světě, jsme hovořili s politologem Jakubem Lyskem. Každého demokrata by mělo zajímat především to, jak se lze populismu bránit, z čeho vyrůstá a co může jeho expanze a radikalizace znamenat pro vývoj české politiky. Lysek v této souvislosti opakovaně hovoří o tom, že jsme po roce 1989 zanedbali občanské vzdělávání.
V neděli se v Praze na Letné uskutečnila už pátá demonstrace proti vládě Petra Fialy. Přestože na ní bylo zase o něco méně lidí než minule, mám dojem, že bychom podobné akce neměli podceňovat. Jejich počet přibývá, a hlavně nelze přehlédnout, jak na nich houstne atmosféra. Minule došlo i na potyčky s novináři. Kam až to podle vás může zajít?
Vždy to může zajít do krajních podob, které historie velmi dobře zná, i když my na to stále zapomínáme. Nemyslím nutně jen 30. léta fašismu a nástup tehdejších populistů k moci v celé řadě evropských států. Často zapomínáme, že to nebylo jen Německo, ale také Itálie, Portugalsko, Španělsko, Maďarsko, nebo i Polsko.
Kam až situace může zajít, víme i třeba z období antických Athén, kde populismus de facto vedl k prohře v Peloponéských válkách, nejen k popravě Sókrata, vlastně ve vyústění agresivity davu vůči jinému názoru.
A co s tím můžeme nebo máme dělat?
Tady selhává nejen občanské vzdělávání na středních školách, které prakticky neexistuje, ale také výuka dějepisu. Od mých studentů vím, že se pořád musí učit například vypichovanou keramiku, což je jistě důležité pro dataci nějakého naleziště, když se dělá archeologický průzkum, ale tyto znalosti nevedou ke kritické reflexi vývoje lidstva a nevede to k ponaučení, jaká si můžeme z bohaté historie vzít.
Příklad antiky je geniální právě v tom, že je to pro nás něco vzdáleného, ale současně známého, takže nikdo nemůže argumentovat „zlým Západem“, „USA“ nebo „Bruselem“. Principy demokratické vlády jsou aplikovatelné tehdy i dnes. Před populismem varoval už Platón a tyto principy jsou pořád aplikovatelné na současnou politiku. Možná by pak ony protesty byly konstruktivní a nikoliv destruktivní.
Jenomže moje zkušenost říká, že se před dezinformacemi neumí bránit ani ti vzdělaní, lidé, kteří vystudovali vysokou školu…
Samozřejmě – i pokud by se změnila výuka dějepisu a zavedlo občanské vzdělávání, stále budeme mít velký počet absolventů, kteří budou náchylní na dezinformace a populismus. Tady hraje roli replikace postojů z domova, ale i psychologické faktory.
Z tohoto důvodu je také důležité naučit žáky základům vědecké gramotnosti, to znamená otázky, že korelace není vždy kauzalita, že máme sklony ke kognitivním zkreslením, kdy přisuzujeme váhu argumentům i podle toho, aby nám to zapadlo do již přijatého světonázoru atd.
Jedná se o principy kritického myšlení, ale tento koncept bývá často napadán právě populistickým segmentem společnosti. Bylo by proto vhodné mluvit spíše o kognitivních zkresleních a jít více do vědeckých konceptů, které nezní na první dojem politicky.
