Markéta Adamová Pekarová v rozhovoru pro INFO.CZ zdaleka nehovoří pouze o své kandidatuře na předsedkyni TOP 09. Probrali jsme také budoucnost jedné z nejmenších sněmovních stran, prozradila nám plán, jak oslovit voliče mimo Prahu, jak hodnotí éru Jiřího Pospíšila a co říká na případnou kandidaturu Miroslava Kalouska do vedení strany. V čem by se podle ní měla TOP 09 inspirovat u předsedy hnutí ANO a premiéra Andreje Babiše?
Před měsícem, přesně to bylo 25. července, jsem vám psal textovou zprávu, že mám informace, dle kterých budete kandidovat na předsedkyni TOP 09. Tehdy jste to odmítla. Co se mezitím změnilo?
V té době tomu tak skutečně nebylo, pouze jsem o tom přemýšlela. Během prázdnin jsem absolvovala celou řadu rozhovorů v regionech a díky tomu zjistila, že mě moji kolegové napříč republikou podporují a vyzývají, abych tu rukavici zvedla. Nebylo to ovšem lehké rozhodování, ostatně ani první, už před dvěma roky mne celá řada lidí k takovému kroku nabádala. Také jsem kandidaturu velmi intenzivně rozebírala se svým manželem a získala v něm velkou oporu pro mé rozhodnutí.
A co bylo tedy tím hlavním argumentem, kromě podpory lidí z regionů, že jste se nakonec do boje rozhodla jít?
Je to stav TOP 09. Mnoho lidí mi říkalo, že si nechtějí vybírat mezi Czerninem a Pospíšilem. Většina z nich se obává, že by taková volba mohla stranu „štípnout“. A podle těch stejných hlasů bych to mohla být právě já, komu by se mohlo podařit stranu naopak stmelit a nabídnout jí lepší cestu než kdokoli jiný.
A pokud bychom hovořili o té cestě. Jakým směrem by se tedy měla TOP 09 vydat? Jde mi hlavně o to, že mimo Prahu TOP 09 prakticky neexistuje. Přes pět procent jste v posledních sněmovních volbách přelezli kromě Prahy pouze ve Středočeském, Jihočeském a Královéhradeckem kraji. Jinak nikde, v několika krajích jste se nedostali ani na tři procenta. Co s tím?
Musíme s lidmi především mluvit, musíme za nimi jezdit. Lidé oceňují osobní kontakt a oprávněně chtějí mluvit s těmi, kteří politiku reprezentují. Samozřejmě i naši členové, kteří v regionech jsou, musí víc mezi lidi. Musí být daleko aktivnější. A většina z těch, se kterými jsem během léta mluvila, mě právě toto přislíbila.