Jak už jsme na INFO.CZ avizovali, součástí širšího plánu nedávné volby nových členů Rady ČT je také odvolání stávajícího radního České televize Zdeňka Šarapatky. Ač se to někomu mohlo zdát přitažené za vlasy, včera byl zveřejněn program příští schůze volebního výboru a jedním z bodů je odvolání Šarapatky, jež iniciovala poslankyně hnutí ANO Barbora Kořanová. My jsme věc probrali s vysokoškolským pedagogem Janem Motalem, který se věnuje etice médií, a s mediálním manažerem Michalem Klímou, který byl shodou okolností jedním z kandidátů do Rady ČT. A přestože obdržel ve volebním výboru nejvíc hlasů, sněmovnou nakonec do Rady ČT zvolen nebyl.
Poslankyně hnutí ANO Barbora Kořanová, která je současně členkou volebního výboru, iniciovala odvolání Zdeňka Šarapatky z Rady ČT. Co na její plán říkáte?
MICHAL KLÍMA: Takový návrh nelze než zásadně odsoudit a vyslovit naději, že jej členové volebního výboru i sněmovny odmítnou. Volební výbor by především měl bezodkladně z funkce odvolat svého předsedu, který nepřijatelným způsobem ovlivňoval volby do Rady ČT, když vybraným poslancům rozeslal dokument obsahující tendenční hodnocení jednotlivých kandidátů do rad. Ve flagrantním rozporu se zákonem doporučoval nebo nedoporučoval jejich volbu podle jejich údajného vztahu k hnutí ANO. Zákon přitom výslovně zakazuje, aby členové mediálních rad jednali ve prospěch politických stran. Odvolání člena Rady ČT jen pro to, že se nelíbí hnutí ANO, by bylo dalším důkazem snahy o ovládnutí média veřejné služby.
JAN MOTAL: Odvolání člena jakékoliv z rad regulujících činnost médií veřejné služby je extrémní krok, k němuž by se mělo přistupovat velmi obezřetně. Myslím, že i když Šarapatkovo vystupování není vkusné a v jistém smyslu je i nemorální, měli by se v ideálním případě posuzovat všichni členové rad stejně. Osobní útoky a nevkusnost vyjadřování Vítězslava Jandáka v Radě Českého rozhlasu například jsou dlouhodobým problémem, který nejen kompromituje důstojnost tohoto orgánu, ale rovněž nepřijatelně snižuje úroveň diskuze o veřejné službě, nemluvě o ponižování oponentů. A to hovořím o výrocích, které padly i na jednání rady. To mi přijde jako mnohem závažnější.
Čili těžko hledat za odvoláním Šarapatky něco jiného, než další snahu zglajchšaltovat orgán dohlížející na Českou televizi tak, aby byl po chuti vlivovým skupinám ve sněmovně. Je zřejmé, že Šarapatka se televize příliš zastává a má uvolnit místo někomu, kdo bude více držet zemanovskou linii útoků na publicistiku ČT. Pro mě je to tedy jen zástupný problém, myslím, že ten skandál kolem nevkusného příspěvku na sociálních sítích se prostě jen hodí do politického krámu. Za pozornost rozhodně stojí i to, nakolik se v logice obsazování rad zračí stranické hokynářství ve stylu „ruka ruku myje“. Takový přístup je dle mého soudu zcela v rozporu se smyslem těchto institucí.
Dle zákona má struktura obsazení rady reprezentovat „významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.“ Proto podle zákona ani nesmí členové vystupovat ve prospěch politické moci či být výsledkem zákulisních obchodů. Rada dnes ale veřejnost nereprezentuje, protože z průzkumů veřejného mínění víme, že České televizi většina populace naopak důvěřuje. Ta skupinka útočníků je i mezi veřejností sice velmi hlasitá, ale rozhodně jde o menšinu.
Podle nedávného reprezentativního výzkumu naší katedry je ČT zcela či alespoň částečně nedůvěryhodná pouze pro přibližně dvacet procent lidí. Více jak polovina populace považuje ČT za důvěryhodnou, zbytek ji pak hodnotí neutrálně. Češi jsou zkrátka s činností televize spokojení, v Radě ČT však nesouměřitelně s tím setrvale posiluje proud kverulantů. To jde proti duchu existence tohoto orgánu, jenž bohužel poslanci chápou spíše jako politický nástroj než orgán veřejnosti.
