Průniky Státní bezpečnosti na velvyslanectví cizích států považovala KGB za vrchol operativních schopností. Dosud není zmapována podobná činnost ve zbytku východního bloku, ale je pravděpodobné, že v takovém rozsahu se kompromitace bezpečnostních opatření v žádné východoevropské zemi neuskutečnila. Nebylo by to ale možné ani v Československu, pokud by tu nefungovala rozsáhlá síť agentů a cizí diplomaté nebyli obklopeni dokonalou informační sítí, kterou kolem nich rozprostřela Státní bezpečnost.
V registračním protokolu objektových svazků je pod číslem 27 zaregistrován svazek rozpracování zastupitelského úřadu Norska. Tuto akci řídilo 1. oddělení 6. odboru 2. správy Ministerstva vnitra. K přeregistraci svazku došlo 30. června 1969 pod číslem 831 s krycím jménem Most.
Zastupitelský úřad sídlil v Praze na adrese Žitná 2 ve třetím poschodí a zabíral sedm místností. V rámci „oprav“ před předáním prostor norským diplomatům nasadila v roce 1960 Státní bezpečnost do stropů vyslanectví pět mikrofonů. Z dochovaných dokumentů ale není zřejmé, zda se s jejich pomocí podařilo získat nějaké důležité informace.
V listopadu 1972 navštívili inspektoři norské armády K. Finstadt a T. L. Nielsen velvyslanectví a vypracovali rozsáhlou „Zprávu vrchního velitelství armády ze dne 30. 11. 1972 o inspekci norských ZÚ v Bělehradě a Praze se zaměřením na ochranu a ostrahu“. Popisují v ní nedostatky v bezpečnosti na norském zastupitelském úřadu i s návrhy na jejich odstranění. Ze svazku není jasné, jakým způsobem Státní bezpečnost tento dokument získala.
V materiálu Norů jsou vyjmenováni čeští zaměstnanci velvyslanectví. Z celkem šesti osob donášely tři tajné policii: Alena Havlenová („Lena“), Karel Hrych („Oldřich“), a Ludmila Friedlová („Jarka“).
Dokument obsahuje i doporučení ke zvýšení bezpečnosti na velvyslanectví; v bodě b), který se týká bezpečnosti dveří do šifrové místnosti, kontroloři uvedli: „Protože nynější dveře jsou dvoukřídlové se skleněnou výplní, doporučujeme uvažovat o tom, zda by se neměly vestavět úplně nové dveře. (…) V důsledku velkého dveřního otvoru, 135 cm, je možno tento otvor poněkud zmenšit, aby se sem daly zasadit jednoduché dveře.“ Zpráva je datována 3. ledna 1973.
Dva roky se kromě výměny několika zámků v zabezpečení velvyslanectví nic zásadního nezměnilo. Teprve při další návštěvě inspektorů 14. až 16. dubna 1975 došlo k rozhodnutí definitivně vyměnit dvoukřídlé dveře vedoucí do šifrové místnosti za jednokřídlé s pevnou výplní. Je naprosto nepochopitelné, že pro tuto důležitou práci vybralo vedení vyslanectví českého truhláře Karla Hrycha – „Oldřicha“. Ten jako správný práskač okamžitě informoval svého řídícího důstojníka ppor. Václava Vlka a nabídl mu možnost vytvořit ve dveřích tajný otvor pro potřeby Státní bezpečnosti.
