Po Danuši Nerudové pokračuje náš cyklus obsáhlých rozhovorů s kandidáty na prezidenta – tentokrát jsme hovořili s bývalým rektorem Karlovy univerzity Tomášem Zimou. A ač je celá sada otázek podobných jako minule, rozhovor je to o dost jiný. Zima zdůrazňuje, že je proti extrémům v politice i životě. Podle něj tudíž musíme vytvářet větší prostor a příležitosti pro lidi, kteří jsou ochotni se domluvit na společných rozumných řešeních. „Zabránit nárůstu extrémních postojů považuji za mnohem důležitější než spekulovat o tom, co uděláme, až se něco stane,“ zdůrazňuje.
Jak se to člověku stane, že chce být prezident?
Stane se to tak, že vám vaši kolegové a přátelé začnou říkat, že byste měl kandidovat na prezidenta. Někteří se mě na to ptali už před pěti lety – tehdy jsem to ale absolutně odmítal, protože jsem měl rozdělanou práci na univerzitě. No, a teď mi to lidé začali opakovaně říkat poté, co mi skončil mandát rektora Karlovy univerzity. A pokud o tom mluví více lidí, tak o tom zkrátka začnete přemýšlet. A já jsem se zhruba někdy letos na jaře rozhodl, že do toho půjdu.
Jedna věc je se rozhodnout kandidovat, druhá pak splnit ty základní podmínky. Vy budete – předpokládám – občanský kandidát, to znamená, že musíte posbírat pod vaši kandidaturu padesát tisíc podpisů. Jaký máte v tomto ohledu plán?
Ano, jsem občanský kandidát, a myslím si, že by měl prezident zahrnovat pokud možno co nejpestřejší názorové spektrum v naší zemi – prezident má být prezidentem všech a ne jen třeba jedné poloviny našich občanů. Takže jsem začal sbírat podpisy, oslovil jsem své kolegy, přátele a kamarády.
Je to také na mém webu, a samozřejmě už rozjíždíme sběr podpisů také v ulicích českých a moravských měst, kde jsou a budou naše stánky. Na některých místech bude také možnost se se mnou setkat a debatovat. Prakticky celé léto budu cestovat po České republice.
Do kdy byste chtěli mít podpisy sesbírané?
Rád bych je měl přibližně do poloviny září.
Na vašem webu mě zaujala věta, podle které potřebujeme konečně prezidenta, který dokáže lidi přimět ke spolupráci…
Celý život se setkávám a pracuji s lidmi jako lékař, jako učitel, děkan fakulty nebo rektor Karlovy univerzity. A i v profesním životě je mojí snahou dávat lidi dohromady a určitým způsobem ulamovat hroty, které mezi nimi jsou. Domnívám se, že je skoro vždy užitečnější hledat to, co lidi spojuje a nikoli to, co je rozděluje.
Uvedu příklad z laboratorní medicíny: pracují u nás vysokoškoláci nelékaři, lékaři, laboranti – každý z nich má svůj určitý svět, a proto je třeba je dávat dohromady. Na lékařské fakultě jsou představitelé teoretických lékařských oborů, interních oborů, chirurgických oborů. I tady má každý určité své zaměření, i tady je tudíž potřeba hledat průniky. A stejné je to v rámci celé univerzity – tam je to obzvlášť pestrá komunity šedesáti tisíc lidí. Od teologů po lékaře, od právníků po učitele, od informatiků po historiky.
Lidi je potřeba posadit k jednomu stolu, aby spolu mluvili a chápali se. A vůbec nejhorší chorobou naší společnosti posledních let je – aspoň myslím – nekomunikace. Lidé spolu nemluví, uzavírají se do svých názorových bublin. Každý by měl přitom někdy slevit a mít na zřeteli prospěch celku.
Jak vlastně hodnotíte poslední tři naše prezidenty?
Každý z nich byl a je významná osobnost moderních českých dějin. Všichni jsou spojeni s listopadovou sametovou revolucí. Prezident Václav Havel Československou a Českou republiku navrátil mezi demokratické země, byl osobností založenou humanisticky a demokraticky, měl obrovský respekt po celém světě, od USA po Japonsko, od Afriky po severské země.
Prezident Klaus je výrazným ekonomem, byl předsedou vlády, je to zakladatel ODS, je to politik s jasně pravicovými názory. Prezident Zeman byl také premiér české vlády, sociální demokraty dovedl k volebnímu vítězství, je to člověk velmi sečtělý, který se navíc – dokud mu to zdravotní stav dovolil – setkával s obrovským množstvím lidí v České republice.
Vláda by měla zastropovat ceny energie, a ne složitě přerozdělovat vyšší dividendy z ČEZu a příjem ze získaného DPH.
