Jak se ministr kultury cítí ve chvíli, kdy si kvůli rušení koncertních turné tuzemských souborů čínskou stranou zve na schůzku velvyslance země?
Pravdivá odpověď je, že mě to celé rozhořčilo. Protože jsem byl shodou okolností ten, kdo se s čínskými partnery snažil obnovit vzájemné vztahy, které byly v čase, kdy jsem přišel na ministerstvo zahraničí, zcela zamrzlé. A možná víc než kdokoli jiný si pamatuju, že podstata těch jednání byla ve vzájemném respektu. Respekt k tomu, že žijeme v odlišných politických poměrech.
Byl to základ dohody. Oboustranný základ. Součástí té dohody tedy také bylo, že my jsme jiná země než Čína. A tady si prostě nemůže premiér postavit do lajny starosty nebo primátory. Oni jsou ve svých kompetencích jistými suverény. A to jsme si tehdy vyjasnili a dokonce to čínská strana chápala. Pokud tedy chtějí náš respekt k nim, zrovna tak Čína musí respektovat nás.
Což se neděje…
Absolutně se to neděje. Pokud se Praha octne na černé listině, pro mě je to naprosté rozbití toho, na čem ta dohoda stála. Pana velvyslance jsem upozornil, že totálně zničil obraz Číny, totálně vyhodil do povětří vše, na čem jsme se domluvili. Musí s touto praxí skoncovat, a pokud to neudělají, nemá smysl se dále o česko-čínských vztazích bavit.
