REPORTÁŽ | Po lídrovi Pirátů Ivanu Bartošovi jsem se tentokrát vypravil mezi voliče s předsedou lidovců Marianem Jurečkou. A stálo to za to. Jurečka do toho se svým týmem šlape a navíc avizuje, že koalice SPOLU, v jejímž rámci se lidovci o hlasy voličů uchází, v posledních dvou týdnech před volbami ještě přiloží pod kotel. Cíl má jasný: vznik demokratické, a hlavně většinové vlády složené z obou „opozičních” koalic.
„Marian je vostrej. Počítejte s tím, že se začne hodně brzo, budete si muset přivstat.“
„Co to znamená hodně brzo?“
„V 5:30 v Olomouci na nádraží…“
Tak nějak zněl můj hovor s mluvčí lidovců Kateřinou Procházkovou, když jsem asi týden dopředu domlouval reportážní výjezd na kampaň jejich předsedy Mariana Jurečky po jeho rodném Olomouckém kraji.
A tak se také stalo. Nakonec tedy ne v Olomouci na nádraží, ale v Přerově, před fabrikou Meopta, která od roku 1933 vyrábí optiku. Jsme tu skutečně před šestou ráno, tedy v čase, kdy stovky lidí ještě před rozbřeskem nastupují na denní směnu. A je nutné zdůraznit, že to je jen začátek dlouhé a hodně intenzivní jízdy. Přitom už tahle její první štace nabízela naprosto kouzelnou scenérii.
K vrátnici továrny vedou tři sbíhající se chodníky, u každého z nich se doslova rojí zástupy lidí. Pokud jde o politickou kampaň, je to mimořádně efektivní metoda. Během několika málo minut můžete oslovit z očí do očí podstatně víc lidí, než kdykoli po zbytek dne. Před minulými volbami takto Jurečka se svým týmem – jeho osazenstvo se během dne proměňovalo, po celou dobu ale čítal okolo šesti nebo sedmi lidí – rozdával chleba nebo brambory, tentokrát to byl malý balíček se svačinou. A většina lidí na to reagovala vstřícně. Buď si balíček s díky brali, případně prohodili pár slov. Jen výjimečně se na lidoveckého politika někdo obořil s tím, že si od něj za žádnou cenu nic nevezme.
A tak to bylo i po zbytek dne. V týmu předsedy lidovců panovala dobrá atmosféra, v terénu jsem si mohl ověřit, co mi už dříve říkal europoslanec lidovců Tomáš Zdechovský: KDU-ČSL už dávno není zapouzdřenou stranou starých bafuňářů a především díky Mladým lidovcům, což je organizace, ve které se mladí příznivci sdružují, prožívá postupnou generační obrodu. Zatím se to možná neprojevuje na celostátních volebních výsledcích, ale to, čeho jsem byl v rámci jejich kampaně v Olomouckém kraji svědkem, bylo naplněno odhodláním vyhrát volby a hlavně velkým zápalem pro věc. A ještě jeden postřeh: skvěle do týmu zapadli kandidáti ODS, kteří si s námi výjezd napříč krajem dali. Nikdo nepochyboval o smyslu té práce.
Všichni přitom jedou už několik týdnů nadoraz. Budíček někdy okolo 4:30 a ještě za tmy vyrazit ven. Domů se vrací až pozdě večer. Přerov, Troubky, Tovačov a Prostějov – tam všude jsme byli ráno a dopoledne. Následovala Olomouc, Šumperk a Jeseník. A další den znova, zase jinam. Devizou Jurečky je jeho ukotvení v realitě, mazaně v diskusích s lidmi zdůrazňuje, že je „jeden z nich“. Jeho žena učí na základní škole. A lidé to, myslím, vědí, přestože zrovna neřídí kombajn nebo nemuzicíruje. A pokud jim v paměti muselo uvíznout, jak si to ve svém traktoru štrádoval napříč Moravou, když jel pomáhat do obcí postižených tornádem, zrovna tak autenticky působí teď v terénu, když jim dává najevo, že ví, čemu ve svých životech čelí.
Ostatně žije na venkově… „Lidé tam mají úplně jiný pohled. Řeší úplně jiné věci. Vliv Ruska, Číny, principy demokratického státu, kvalita demokracie, anebo Babišův střet zájmů, to všechno je jim jedno,“ má jasno. Většině voličů podle něj ze všeho nejvíc vadí chaos, který v zemi během koronaviru byl.
