Hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba z ODS v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, proč se jeho kraj rozhodl pomoct lidem s nízkými příjmy. „Vyrůstal jsem jen se svojí maminkou a sestrou. A viděl jsem, co ta naše máma musela zvládnout, aby nás uživila. A na rovinu musím říct, že když jsem si představil, že by se to, co se děje teď, stalo naší mamce, když jsme byli malí, tak jsem si musel přiznat, že by to nemusela vybrat, ani kdyby chodila z jedné práce do druhé,“ říká.
Jihočeský kraj se rozhodl pomoct lidem s nízkými příjmy. Jak jste se k tomuto rozhodnutí dopracovali?
Za sebe musím říct, že je v tom moje lidská zkušenost – jednak jsem už asi před dvanácti lety založil nadační fond Jihočeské naděje, kde pomáháme talentovaným dětem ze sociálně slabých rodin. Většinou ty děti mají takový talent, že to jejich rodiny už nezvládají financovat. Za další mě k tomu, abychom pomohli lidem s nízkými příjmy, vedla moje obyčejná lidská zkušenost – vyrůstal jsem jen se svojí maminkou a sestrou. A viděl jsem, co ta naše máma musela zvládnout, aby nás uživila.
A na rovinu musím říct, že když jsem si představil, že by se to, co se děje teď, stalo naší mamce, když jsme byli malí, tak jsem si musel přiznat, že by to nemusela vybrat, ani kdyby chodila z jedné práce do druhé. Nyní se hold ty okolnosti sešly tak nešťastně, že se celá řada rodin může dostat do velkých problémů. Zkrátka řečeno: zažíváme to u dětí v našem fondu, navíc si to pamatuju z dětství a nechci na to nikdy zapomenout.
Proto jsem začal přemýšlet, jak bychom mohli jako Jihočeský kraj lidem pomoct. A následně jsme vymysleli program, který bude pomáhat na jedné straně rodinám s dětmi a na druhé seniorům.
A neříkáte tím tak trochu, že vláda lidem nepomáhá dostatečně?
To si nemyslím. Vláda má komplikovanou situaci v tom, že přebrala veřejné rozpočty v ne zrovna dobré kondici. A já jsem navíc přesvědčený, že pokud je to v ekonomických možnostech obcí a krajů, mohou s danou situací řekněme vládě pomoct. Jsem ale poslední, kdy by jim do toho mluvil a říkal jim, co mají dělat. V žádném případě také nechci, aby byl náš program chápán tak, že supluje pomoc vlády. Tak to není.
Nemám ambici komukoli radit, co a jak má dělat, pouze jsem občanům Jihočeského kraje slíbil, že budu dělat všechno pro to, abychom je co nejlépe provedli mým volebním obdobím v pozici hejtmana. A že to nebylo a není zatím zrovna klidné období – nejdřív jsme řešili covid, pak Ukrajinu a válečné uprchlíky a teď inflaci a rostoucí životní náklady. My jsme se v každém případě v každé z těchto krizí snažili o to, aby kraj fungoval a pomohl lidem.
Když se třeba začalo očkovat, také jsem nečekal, co mi řekne vláda. A bylo mi jasné, že všechny lidi asi nenaočkujeme na chodbách nemocnic, jak tenkrát říkal pan ministr, takže jsme začali záhy budovat velkokapacitní očkovací centra, která od nás následně všichni tak trochu přebrali. A protože mám teď silný dojem, že tady bude poměrně dost lidí, kteří se mohou ocitnout v problémech, tak jsme se rozhodli jim pomoct a vytvořit pro ně cílený a adresný program. Pečlivě jsme to konzultovali s experty, se sociology, s lidmi z úřadů práce. Naší ambicí bylo cílit na skupiny lidí, které to skutečně nejvíc potřebují, protože si myslím, že tahle pomoc má být co nejvíc adresná.
Jinými slovy mi říkáte, že by bylo optimální, kdyby se na pomoci lidem podílely kromě státu také kraje a obce?
Neříkám, že by to bylo optimální. Myslím si ale, že by se měl každý politik zamyslet, jak může pomoct tuto situaci občanům řešit. A také si myslím, že nakonec bude celá řada municipalit vystavena tomu, že bude muset nějak pomoct například svým sportovním klubům, kterým obrovsky stoupnou náklady kvůli vytápění tělocvičen, hal nebo sokoloven a bazénů. Myslím, že se tomu nikdo nevyhneme.
A měli bychom také vnímat to, že politici tady jsou od toho, aby našli řešení a aby provedli lidi krizí, která na ně na podzim a v zimě dolehne. Už teď je cítit, že je situace ve společnosti hodně napjatá a já prostě chci, abychom to v jižních Čechách zvládli. Jako jsme zvládli pomáhat ukrajinským uprchlíkům, kteří to potřebovali, zvládneme pomáhat našim lidem, kteří to budou potřebovat teď.
A nepřipadá mi správné říkat, že od toho kraje nejsou, anebo že od toho nejsou obce. Kraje také nikdy v historii nebyly od toho, aby zřizovaly velká očkovací centra – a nakonec to musely udělat, protože jinak tu situaci řešit nešlo. Navíc já jsem naučený ze záchranky, kde jsem dlouhé roky pracoval jako lékař, že když je nějaký problém, je potřeba ho pokud možno ihned řešit. A nevymýšlet, proč to nejde.
Už teď je cítit, že je situace ve společnosti hodně napjatá a já prostě chci, abychom to v jižních Čechách zvládli.
