S politologem Milošem Gregorem jsme probrali výchozí pozice jednotlivých politických stran před prázdninovou sněmovní bitvou o vládní konsolidační balíček. V jaké kondici do boje vstupuje koalice, udrží jednotu a do jaké míry ji mohou sněmovní obstrukce poškodit? A co opozice, dokáže z prázdninového konfliktu vytřískat nějaké politické body, anebo to celé spíše skončí tak, že posílí mimoparlamentní protestní a extremistické síly?
Jak vidíte politický terén před možná vůbec největší bitvou tohoto volebního období?
Byť jsme v uplynulých týdnech mohli slýchat, že někteří představitelé vládních stran mají s konkrétními body úsporného balíčku problém, neočekávám, že by se to nějak výrazněji promítlo do jeho projednávání v parlamentu.
Může tomu paradoxně napomoci projednávání v létě, kdy jednak voliči nebudou věnovat politice tolik pozornosti, zároveň i politici samotní nebudou chtít trávit projednáváním víc času, než je nezbytně nutné. Což neznamená, že se vyhneme kritice nebo obstrukcím opozice, ale neočekávám, že budou mít tak pevnou vůli jako například na jaře.
Očekáváte jednotu vlády, anebo je pravděpodobnější, že některé koaliční strany sněmovní peripetie využijí k tomu, aby do projednávaných zákonů prosadily své priority?
Očekávám spíše jednotu a vedou mne k tomu dva propojené předpoklady. Prvním z nich je, že žádná z vládních stran nezpochybňuje nutnost úspor. Druhým pak skutečnost, že kdyby mělo v nějaké oblasti dojít ke zmírnění úsporných opatření, jinde by bylo třeba naopak přitvrdit.
A vzhledem k tomu, že žádný z resortů, žádná z oblastí politiky nezůstala úspor ušetřena, nedovedu si moc představit, že by si nějaká oblast vynutila výraznější ústupky na úkor jiné. To ale neznamená, že nedojde k drobným změnám – nečekám však, že ty by byly zásadní.
Jak v tomto ohledu vnímáte pozici ministra financí Zbyňka Stanjury? Nemáte dojem, že celou věc nekomunikuje zrovna šťastně a přesvědčivě? A neplatí to tak trochu o celé vládě?
Přiznám se, že konání ministra financí je pro mne nepochopitelné a mediální prezentace velmi nešťastná. Všem ve vládě, i Zbyňku Stanjurovi, muselo být jasné, že nepůjde zrovna o populární kroky, čehož opozice využije. Jde o mnoho změn, jejichž smysl je třeba systematicky a soustavně vysvětlovat.
I při takové snaze by opoziční strany vládu kritizovaly, ale nahrávat této kritice třeba tím, že místo představení konkrétních návrhů zákonů na tiskové konferenci vlády jde ministr financí do divadla, to vnímám jako velké selhání odhadu symbolické důležitosti takového kroku.
A opozice toho logicky ihned využila. Obecně bych očekával, že ministr financí bude v těchto týdnech mediálně nejviditelnějším členem vlády a bude se snažit nutnost změn vysvětlovat a obhajovat. Opak je pravdou.
