Lídr sociálních demokratů pro volby do Evropského parlamentu Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, proč se rozhodl opět kandidovat, s čím do voleb půjde a proč budou opět především o domácí politice. Vládu Petra Fialy označuje za dekadentní, pravice se u nás dle jeho mínění vůbec v ničem nepoučila ze svých chyb. „Permanentně dělají kroky, kdy těm chudým berou a bohatým naopak dávají. To je absurdní,“ říká.
Pustil jste se do další politické mise. Jaké argumenty pro a proti jste zvažoval předtím, než jste se rozhodl být lídrem sociálních demokratů ve volbách do Evropského parlamentu?
Odsloužil jsem v české politice a sociální demokracii už docela dost. Naplňovalo mě učit studenty, psát a číst. Je to jiný způsob, jak člověk může dělat vlastně stejnou věc: zabývat se současnou mezinárodní politikou a promýšlet ji, sledovat vývoj Evropy i světa, přednášet studentům, debatovat s nimi.
Kvůli kampani to budu muset přerušit, což mě mrzí. Na druhou stranu je to ale pořád stejné. Celý život to tak je. Pokud je důležité o problémech mluvit a rozebírat je, vždy přijde moment, kdy si řeknete, že se na to už nedá dívat a že je potřeba to změnit. A to je asi ten hlavní důvod, proč do toho jdu. Už se na to opravdu nedá koukat.
Čím to podle vás je? A pokud se na to, jak říkáte, nedá koukat, tak proč se sociální demokracii nedaří prolomit strop pěti procent?
Asi jsme neřekli nic, co by lidi zaujalo. Do politiky můžete vstoupit, jen pokud říkáte věci, které lidi zajímají, jsou pro ně podstatné, které visí ve vzduchu, a když konečně někdo vysloví, oč tady běží a ti lidé uvěří, že to myslíte vážně.
Je potřeba lidem říct, co ovlivňuje jejich životy, co na ně teď nejvíc dopadá. A pokud se vám to povede, můžete věci měnit.
Které věci tedy podle vás lidi zajímají?
Naposledy jsem si to uvědomil díky svým studentům. Říkal jsem jim, ať mi řeknou, jestli to, co jim říkám, je úplně mimo. Reakcí bylo, že se smáli. A nejen mezi nimi člověk zjistí, co lidi zajímá – jezdím pravidelně také po veřejných debatách. To je užitečná zpětná vazba.
A co to tedy je?
Líbí se mi Orwell, který říká, že nejtěžší je pochopit, co se vám odehrává pod nosem. Ono se to jeví tak, že je to jednoduché: pustíte si televizi, sledujete internet a máte dojem, že vám to říká každý. Ale tak to kupodivu není. Pochopit to, co se vám odehrává pod nosem – to je něco, co musíte vyloupnout, musíte to odhalit. Je to zvláštní druh práce.
Je potřeba se prodrat balastem, tím, co se může jevit jako podstatné, i když není. Musíte se dostat k podstatě. Což vyžaduje nějaké úsilí, musíte si s tím dát práci, musíte proniknout hlouběji, musíte mít i jistou zkušenost – bez toho neuvidíte dál než ostatní.
A pak je musíte přesvědčit, že jim třeba něco zásadního uniká, musíte jim to ukázat. Je potřeba lidem říct, co ovlivňuje jejich životy, co na ně teď nejvíc dopadá. A pokud se vám to povede, můžete věci měnit.
Myslíte, že se vám to může během těch šesti měsíců, které zbývají do eurovoleb, podařit?
Nejde jenom o tyto jedny volby, následovat budou volby krajské a senátní. A rok na to hlavně ty sněmovní. To všechno musí být součástí jednotné a dlouhodobé strategie. Navíc to vlastně není tak, že teprve teď začínáme.
Měli jsme programovou konferenci, oslovili jsme členskou základnu, aby se zapojila do debaty o našich klíčových tématech – a věnovali jsme se tomu opravdu důkladně. Takže nějaká práce je už za námi. Faktem ale je, že nám to nejde tak rychle, jak jsem si představoval, protože jsem chtěl mít touto dobou už jasně definované priority pro zmíněnou strategii. Tedy na celé příští dva roky.
