Jan Farský patřil historicky mezi nejviditelnější politiky STAN. Loni na podzim se musel stáhnout. Vzdal se tehdy poslaneckého mandátu pod tlakem kritiky, která zaznívala kvůli jeho odletu do USA. Starostové od té doby zažili sérii nejrůznějších skandálů a svízelných situací, které s nimi otřásly. O víkendu se Farský bude na mimořádném sněmu ucházet o post místopředsedy hnutí. V rozhovoru s ním mluvíme o příčinách problémů a kondici STAN. Farský také říká, že vláda by měla být aktivnější v pomoci lidem: „Myslím, že v bezprecedentní situaci, které čelíme, má sociální smír vyšší váhu než deficit rozpočtu.“
Kdy se natrvalo plánujete vrátit do Česka?
Původně jsem se měl vracet začátkem července. Poté, co jsem složil poslanecký mandát, jsem už neměl důvod spěchat, a tak v USA zůstanu do září.
Neuvažoval jste přece jenom o tom, že si pobyt v USA zkrátíte? Vždyť kdy jindy než teď potřebuje STAN někoho zkušeného a věrohodného nejen ve svém vedení, ale také tady, v České republice…
Neuvažoval. Nejsem nenahraditelný, STAN má zkušených lidí víc a věrohodných spoustu. S kolegy jsem navíc v tak častém kontaktu, jak je potřeba.
Přesto kandidujete na post místopředsedy. S čím do toho jdete a co si od mimořádného sněmu slibujete?
Chci hnutí nabídnout svou energii, expertízu, zkušenosti i čas k rozvoji programu a vizí. Nejen hnutí STAN, ale celé naší zemi chybí představa o tom, jak má Česko fungovat za deset, dvacet let. Na formulaci takové vize bych se také rád podílel.
A co si slibuji od sněmu? Bude to trochu přechodový rituál. Emancipace od otců zakladatelů. Za ty roky, co STAN působí na všech úrovních politiky, v něm dozrála spousta osobností, které se teď hlásí o větší odpovědnost za fungování hnutí. A to je dobře.
Na twitteru jste v souvislosti se svou kandidaturou uvedl, že můžete mimo jiné nabídnout určitý nadhled – co tím přesně myslíte?
Myslel jsem tím v první řadě to, že jsem měl teď možnost sledovat dění v České republice, a mimo jiné i v našem hnutí, z určitého odstupu. Přestože se pravidelně – byť online – účastním jednání vedení, nebyl jsem do nich vtažen tak bezprostředně jako kolegové a kolegyně přímo tady. A to mi dalo možnost vnímat ty věci možná o stupeň střízlivěji.
Ano, zažili jsme sérii různě vážných průšvihů. To, čím si jiné strany prošly v průběhu desetiletí, se nám přihodilo během jediného půlroku. Ale myslím, že není na místě panika ani rezignovanost. Věřím heslu „co tě nezabije, to tě posílí“ – a jsem přesvědčený, že to, čím jsme si prošli, nás nezabije.
A jak tedy všechno to, co se kolem Starostů a jejich účasti ve vládě od voleb událo, vlastně hodnotíte?
Problém vidím v té koncentraci do několika měsíců. Jako bychom se mezi těmi událostmi neměli pořádně čas nadechnout – a to je přesně to, co potřebujeme. Protože do toho museli naši ministři řešit dopady ruské agrese na Ukrajině a teď se zapojili do akcí souvisejících s předsednictvím, naši poslanci se ve velké většině jakožto sněmovní nováčci seznamovali s parlamentní prací.
A přitom bychom se potřebovali víc zabývat sami sebou. Sněmovními volbami jsme skokově vyrostli – ale v pomyslném šatníku nám pořád zůstalo to dětské oblečení, jestli si můžu pomoct metaforou.
