Politoložka Anna Durnová glosuje atmosféru ve společnosti a kampaň Andreje Babiše a Petra Pavla především v souvislosti s tím, jak pracují s emocemi v politice. A podle ní je dobré připomenout, že prezidentství Miloše Zemana bylo bez ohledu na ideologický základ mimořádně polarizující, a tím pádem také unavující. „Na různých úrovních to bylo plné skandálů, přešlapů, konfliktů – a lidi už to prostě nechtějí, už toho na ně bylo moc,“ míní.
Kromě jiného se zabýváte emocemi v politice. A protože spolu mluvíme jen několik dnů před druhým kolem prezidentské volby, musím se na úvod zeptat takto: není někdy v politice těch emocí až příliš?
Já si myslím, že je. Ale má to svůj důvod a je dobré se na ty důvody ptát.
Tak proč tomu tedy tak je?
Předně bych řekla, že letošní volba je v něčem přelomová. Máme možnost zvolit prezidentem člověka, který není přímo spojen s politickým establishmentem polistopadové demokracie. Což je přelomové. Ta možnost tady byla také v roce 2018, tehdy se to nepovedlo. A teď ji máme znovu, avšak karty jsou tentokrát nastavené jinak.
Petr Pavel vyhrál první kolo, a také průzkumy před druhým kolem pro něj vyznívají lépe než v případě Jiřího Drahoše před pěti lety. To znamená, že nálada ve společnosti je k tomuto scénáři nakloněna mnohem silněji než tehdy. A mimochodem: přesto že to tak nemusí působit, i samotný Petr Pavel mnohem více pracuje s emotivním založením.
Ilustrovat to lze na jeho mítincích. Lidé jsou na jeho podporu schopni zaplnit náměstí. A ty mítinky, které se uskutečnily minulý týden, jsou založené hodně právě na emocích. A jsou strašně důležité pro mobilizaci voličů, pro uvědomění si toho, že někdo sdílí moji vášeň, moji emoci.
Takže ta volba je skutečně přelomová. Zároveň platí, že jde už o třetí přímou volbu prezidenta a je evidentní, že je tady spousta lidí, kteří jako by nechtěli uvěřit, že se to tentokrát může povést. V táboře těch, kteří preferují Petra Pavla, je stále cítit jisté napětí.
A pokud jde o opačný tábor, i tam jde o přelomovou volbu, protože zde panuje obava, že by se tentokrát mohl do čela státu dostat tzv. progresivní kandidát. A progresivní říkám proto, že se to ani tak netýká ideového založení Petra Pavla jako spíše rozložení polarizace ve společnosti. A to je něco, co se reprodukuje téměř ve všech západoevropských zemích.
Babiš se postupně dopracoval k tomu, že jde o politika, který zastává hodnoty KSČM nebo SPD.
Na jedné straně je tak nějak progresivně definovaný kandidát, a proti němu někdo, kdo tzv. brání zavedené pořádky. A tady je mimochodem zajímavý ideologický přerod, který u Andreje Babiše sledujeme už od roku 2013. Postupně se dopracoval k tomu, že jde o politika, který zastává hodnoty KSČM nebo SPD. Po deseti letech v politice se z něj stal skutečně klasický populistický politik, který o sobě tvrdí, že brání svět takový, jaký je, se všemi atributy, které k tomu patří. A to nejen s těmi politickými, ale i kulturními.
Projevuje se to například v tom, jak pracuje s motivem „machra“, toho silného muže, který přesvědčí Fialu, zavolá Putinovi, potká se s Macronem, vyřeší pandemii, inflaci nebo drahý plyn. Zároveň je to muž, který umí podnikat, ukáže mladým, jak uspět v životě. Je to kandidát, který hájí, jak by řekly feministky, klasický patriarchální svět.
A proti němu stojí Petr Pavel, na kterém je zajímavé, že tak úplně nepasuje do toho progresivního obrazu. Přece jenom je to člověk, který zastával vysoké armádní pozice, navíc i ta jeho kampaň se nesla v duchu hesla „řád a klid“. Nicméně z hlediska emocí je tam zajímavé, že pokud postavíte hodnoty klidu a řádu do opozice vůči tomu, co se odehrává na druhé straně, dostávají úplně nový a jiný význam.
Není to řád ve smyslu nějaké rigidity a pořádku, ale řád oproti chaotickému a na jednoho člověka orientovanému managementu, který představuje Andrej Babiš. A podle mě je to zajímavý moment, protože na začátku kampaně Petra Pavla působil „řád a klid“ úplně jinak než nyní.
