Nejen o současné kondici a budoucím směřování Českého rozhlasu, nebo o kauze údajného porna na Vltavě, ale také obecně o povaze veřejnoprávních médií, jejich smyslu, identitě nebo paměti, jsme hovořili s bývalým profesionálním muzikantem, vydavatelem, hudebním producentem a v neposlední řadě také rozhlasovým redaktorem Jiřím Plockem, který předloni po deseti letech praxe odešel z brněnského Českého rozhlasu. Dle svých slov odmítal fungovat v módu, který tam převládá. Zároveň se obává, že Český rozhlas není plně autonomní. „Není zcela nezávislý, a tudíž taky není sebevědomý. V tom hrají roli jak politici, tak Rada, která není zástupcem veřejnosti, která platí koncesionářské příspěvky, ale ve skutečnosti momentální politickou nominací,“ tvrdí Plocek.
Můžete být konkrétnější?
Tehdy se dokončovala reforma, byl to projekt Regiony 2014, ale nešlo jen o tento projekt. Byla to dlouhodobá tendence. Jednoduše řečeno: šlo o postupnou centralizaci rozhlasu jako celku a současně o úpadek brněnského Českého rozhlasu, který kdysi býval prestižní a plnohodnotnou institucí. Dneska je to oproti minulosti jedna z několika regionálních stanic s omezenými personálními i kapacitními možnostmi. Jde o setrvalý dlouhodobý trend, se kterým jsem se nedokázal smířit.
