E15 PREMIUM | Jurečkův finální návrh penzijní reformy asi moc lidí nepotěší. Kdo by chtěl chodit do penze později a s nižším důchodem? Nicméně největší hrozbou pro ty, které čeká konec ekonomické kariéry v příštím desetiletí, je, že některá příští vláda zruší nyní navržená a brzy i schválená opatření tak, jak hrozí současná opozice. Jurečkovy reformy mají mít, na rozdíl od úprav valorizací a předčasných odchodů do penze, které byly schváleny v srpnu, dopad dlouhodobý a ovlivní hospodaření státu v horizontu deseti až třiceti let.
Navržená opatření jsou přitom opravdu minimální z hlediska nutného zlepšení stability financování penzí, protože kryjí sotva polovinu budoucího deficitu, který by vznikl v nereformovaném systému. A v budoucnu si nepochybně vyžádají navíc i nemalé zvýšení daní nebo další tvrdší škrty.
I po reformě bude deficit v systému za dvacet let od dvou do tří procent HDP, což je zhruba mezi 150 a 215 miliardami v dnešních cenách. Návrh MPSV ale také dále zvyšuje už tak obří přerozdělování v penzijním systému od těch, kteří platili vysoké pojištění, k těm, kteří platili málo. Blížíme se tak kvůli lidoveckému socialistickému rovnostářství k rovnému důchodu, v němž nebude po zásluhách a spravedlnosti ani stopy.
Dřív to nejde
Pilířem reformy, která je fakticky jen úpravou parametrů současného důchodového systému, je další zvyšování věku pro odchod do penze. Ten roste i nyní a automaticky. Ale jen do roku 2030, kdy se má zastavit na 65 letech. Jenže prodlužování věku dožití a tím i pobírání penze se nezastaví. To bylo jasné už před více než deseti lety, kdy penzijní reforma Nečasovy vlády zavedla automat, který měl penzijní věk posouvat podle průměrného věku dožití natrvalo. Sobotkova vláda s ANO a lidovci automat zrušila a penzijní věk zastropovala na 65 letech.
